VLIV BIVENTRIKULÁRNÍ STIMULACE A STIMULACE PŘEVODNÍHO SYSTÉMU NA KVALITU ŽIVOTA NEMOCNÝCH S CHRONICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM INDIKOVANÝCH K RESYNCHRONIZAČNÍ TERAPII – ZKUŠENOSTI JEDNOHO PRACOVIŠTĚ
Tématický okruh: okruh | |
| Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 162 | |
| Dvořáková A.1, Chovanec M.1, Drtina T.1, Janotka M.1, Málek F.1, Petrů J.1, Šedivá L.1, Neužil P.1 1 Komplexní kardiovaskulární centrum, primariát kardiologie, Nemocnice Na Homolce, Praha | |
Úvod: Alternativou levokomorové epikardiální stimulace (BVP) v rámci resynchronizační léčby (CRT) u nemocných se srdečním selháním (CHSS) je stimulace převodního systému (HBP). Kvantitativně jsme hodnotili kvalitu života nemocných s CHSS po implantaci BVP vs. HBP. Metody: V období 7/2019 až 5/2020 jsme prospektivně sledovali 50 konsekutivních pacientů s CHSS indikovaných k CRT, rozdělených do 2 skupin: BVP (n=25) a HBP (n=25). Hodnotili jsme změnu QRS po implantaci a změnu EFLK po 4-6 měsících od implantace. K vyhodnocení kvality života byl použit standardizovaný dotazník pro pacienty s CHSS (KCCQ - Kansas City Cardiomyopathy Questionnaire). Dotazník sestává z 23 otázek, které se týkají míry a stability symptomů onemocnění a limitace subjektů při fyzických a sociálních aktivitách. Vstupní dotazník vyplňovali pacienti před procedurou, kontrolní za 4 měsíce. Výsledky: Zjistili jsme, že ve skupině BVP došlo po implantaci k zúžení QRS z 168±29,4 ms na 133±17,0 ms, po 4-6 měsících došlo ke zlepšení EFLK z 26±7 % na 30±11 %, ve skupině HBP se QRS zúžil ze 173±34,6 ms na 128±19,9 ms a EFLK se zlepšila z 29±8,9 % na 34±8,6 % (beze změny farmakoterapie). Ve skupině HBP došlo po implantaci ke zlepšení kvality života ve všech hodnocených kategoriích, a to: stabilita symptomů (0,58±0,3 vs. 0,8±0,22; p<0,05), celkové symptomové skóre (0,69±0,23 vs. 0,86±0,1; p<0,05), sociální limitace (0,59±0,37 vs. 08±0,21; p<0,05), celkové skóre KCCQ (0,62±0,28 vs. 0,85±0,10; p<0,01) a souhrnné klinické skóre KCCQ (0,63±0,26 vs. 0,84±0,13; p<0,01). Ve skupině BVP došlo ke statisticky významnému zlepšení stability symptomů, v ostatních kategoriích došlo ke zlepšení statisticky nevýznamnému. Závěr: HBP v rámci CRT není horší než BVP. Z našeho souboru pacientů vyplývá, že kvalita života u pacientů s HBP v rámci CRT je lepší oproti BVP. Podpořeno grantem NNH IG 190504 | |
