PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Výskyt vysokofrekvenčních komponent v QRS komplexu poskytuje objemovou informaci o elektrické depolarizaci komor. Intrinsikoidní deflexe v QRS komplexu je na druhou stranu považována za známku epikardiální aktivace. Kombinace obou přístupů by mohla přinést novou informaci o komorové depolarizaci včetně odhadu šíření aktivační vlny v některých komorových segmentech také v transmurálním směru.

U 5 pacientů (2 NICD, 3 LBBB) s bi-ventrikulárním stimulátorem bylo při různém nastavení stimulátoru a AV delay zaznamenáváno 12-svodové EKG (5kHz/24bitů, 3min). Automaticky byly vykresleny objemové i epikardiální komorové depolarizační mapy. Vzájemné časové souvislosti elektrické aktivace u obou metod byly porovnány z hlediska nastavené stimulace.

Obě metody vykazují při různém nastavení stimulátoru rozdílné chování depolarizačních map. U subjektů s LBBB se bez stimulace obecně později aktivuje volná stěna levé komory (LK) pod elektrodami V4-V6 s časnější objemovou aktivací, následovanou epikardiální aktivací. Ovšem při stimulaci do LK elektrody (umístěné v koronárním sinu) s krátkým AV delay se jako první jeví aktivace epikardální (ve svodech V5-V6) následovaná objemovou aktivací. Zároveň dochází k celkové změně aktivačního charakteru komor dané stimulací (viz obr.). U NICD je situace obdobná s rozdílem původního depolarizačního charakteru, kde celková elektrická komorová aktivace je relativně synchronní.

Obě metody použité k hodnocení elektrické aktivace komor jsou vzájemně rozdílné. Epikardiální stimulace mění směr objemové a epikardiální aktivace na straně volné stěny LK. Každá z metod má své charakteristické vlastnosti a je nutné jejich další zkoumání. Nicméně, kombinace obou přístupů se jeví jako slibná technika pro jednoduché a rychlé zhodnocení komorové depolarizace, která by mohla nabídnout klinicky zajímavou informaci např. v oblasti kardiostimulace.