VIEW AN ABSTRACT

Autoři prezentují případ 53-letého muže, který počátkem r. 2004 prodělal autohavárii s polytraumatem zahrnujícím tupé trauma hrudníku. V průběhu 2 let od autohavárie docházelo k velmi pozvolné progresi námahové dušnosti a únavnosti. Echokardiografickým vyšetřením byla zjištěna masivní trikuspidální regurgitace (TR) při ruptuře papilárního svalu s výsledným totálním prolapsem předního cípu chlopně, výrazná dilatace pravé komory s ještě zachovalou systolickou funkcí. Tento nález byl potvrzen i peroperačně, kdy vzhledem k oslabení a paradoxnímu pohybu přední stěny pravé komory srdeční byla provedena náhrada mechanickou chlopní SJM číslo 33 s excizí utrženého předního cípu a ponecháním zbylých cípů chlopně.
Trikuspidální regurgitace je obecně považována za vzácnou komplikaci tupého, nepenetrujícího poranění hrudníku.V poslední dekádě je však literárně uváděna vzrůstající incidence této patologie, což je dáváno do souvislosti se zvyšujícím se počtem automobilových nehod a lepšími diagnostickým možnostmi. V průběhu tupého traumatu hrudníku dochází vzhledem k bezprostřední přítomnosti pravé komory za sternem k její předozadní kompresi, kdy decelerační síla uvnitř komory má za následek regurgitaci a tím predisponuje ke vzniku ruptury závěsného aparátu trikuspidální chlopně. Jako nejčastější je uváděna subvalvulární ruptura předního papilárního svalu, která je obvykle spojena s akutními příznaky těžkého pravostranného srdečního selhání. V důsledku traumatu však může dojít jen k částečné ruptuře závěsného aparátu trikuspidální chlopně; symptomy TR jsou pak mírnější, s pomalou progresí. Optimální léčba primární TR vzniklé po tupém traumatu hrudníku je stále předmětem diskuzí. Chirurgická korekce vady, nejlépe v podobě záchovné operace, by však měla být jednoznačně provedena před vznikem dysfunkce pravé komory.