Cílem bylo srovnání základních demografických a zdravotních charakteristik pacientů (pac) podstupujících katetrovou ablaci pro paroxysmální (recidivující epizody 30 s - 7 dnů), perzistentní (7 dnů -12 měsíců) a dlouhotrvající perzistentní (> 12 měsíců) fibrilaci síní (FS).
Metodika: Studie zahrnula 287 pac (67 Ž, věk 57 ± 10 let) s paroxysmální FS (158; 55%), perzistentní FS (51; 18%) a dlouhotrvající perzistentní FS (78; 27%).
Výsledky: Jednotlivé skupiny s paroxysmální, perzistentní a dlouhotrvající perzistentní FS se nelišily ve věku (57±10 vs. 59±9 vs. 58±10), pohlaví (72% vs. 86% vs. 68% mužů, výskytu hypertenze (34% vs. 59% vs. 67%). Diabetes mellitus mělo 9 (6%) vs. 8 (16%) vs. 13(17%) pac; (P=0,03). CMP nebo TIA prodělalo 1(1%) vs. 6 (12%) vs. 16 (21%) pac; (P<0,001). Anamnézu srdečního selhání měli 3(2%) vs. 8 (16%) vs. 16 (21%) pac; (P<0,001). Průměrné skóre CHADS bylo 0,79 vs. 1,13 vs. 1,21; (P<0,01). Poslední rok před ablací nebyl rozdíl v počtu hospitalizačních dnů (2,1±6,4 vs. 5,1±9,8 vs. 2,2±4,8); ambulantních kontrol (3,6±5 vs. 5,6±9,7 vs. 4,1±5,2) a dnů pracovní neschopnosti (7,9±26,7 vs. 15,6±59,8 vs. 21,4±71,6). Koronarografie byla provedena u 28 (18%) vs. 10 (20%) vs. 34 (44%) pac a byla negativní u 24 (85%) vs. 6 (60%) vs. 33 (97%) pac; P=NS. Antiarytmika I, III třídy užívalo 111 (70%) vs. 40 (78%) vs. 43 (55%) pac; (P=NS). Základní hodnocení kvality života - subjektivního QALy (dotazník EQ-5D) bylo 68.5±14.6 vs 64.4±19,7 vs. 64.8±15.3 (P=NS) a objektivního QALy bylo 76.8±15.9 vs. 70.5±14.9 vs. 74.9±18.5 (P=NS).
Závěr: Větší výskyt tromboembolických mozkových příhod, srdečního selhání a horší skóre CHADS u pacientů indikovaných k ablaci perzistentní a dlouhotrvající perzistentní FS naznačuje potenciální význam indikace ablační terapie u těchto pacientů.