PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl: Posoudit možnosti stratifikace rizika pomocí kvantitativních parametrů poskytovaných zátěžovým gated  SPECT vyšetřením.
Metodika: Retrospektivní analyza souboru 616 pacientů: 426 mužů, průměrný věk 61±10 let, 124 pacientů po infarktu myokardu (IM), 192 po předchozí revaskularizaci. Perfuzní sumační rozdílové skóre (SDS), tranzientní  ischemická dilatace (TID poměr), pozátěžová a klidová ejekční frakce (EF) a objemy levé komory v end-diastole resp. end-systole (EDV/ESV) byly automaticky stanoveny programem 4D-MSPECT. Závažná kardiální příhoda byla definována jako náhlá srdeční smrt nebo nefatální IM.
Výsledky: Během průměrného sledovacího období 24 ± 17 měsíců jsme v podskupině 266 pacientů bez významné reverzibilní poruchy perfuze (SDS <2) zaznamenali 6 IM (incidence 1,1% ročně), ale žádnou srdeční smrt. Incidence kardiálních příhod narůstala se závažností zobrazené ischemie: u 195 pacientů s mírnou reverzibilní ischemií (SDS 2-7) jsme evidovali 3 úmrtí (0,8% ročně) a 19 IM (4,9% ročně), v podskupině 155 pacientů se závažnou reverzibilní ischemií (SDS >7) bylo 8 úmrtí (2,6% ročně) a 16 IM (5,2% ročně). Riziko bylo dále stratifikováno podle přítomností poischemického omráčení (pozátěžová EF <45% a/nebo ESV >70 mL, zhoršení pozátěžové EF >5% resp. TID poměr ≥1,17). U podskupiny s SDS <2 byla incidence IM vyšší u pacientů s přítomností poischemického omráčení (3,5% vs. 0,6% ročně, P <0,05). U podskupiny s SDS 2-7 byla úmrtí evidována pouze u pacientů s poischemickým omráčením (1,2% vs. 0% ročně, P <0,05). Rovněž v podskupině s SDS>7 byla mortalita vyšší při přítomnosti poischemického omráčení (2,9% vs. 1,5% ročně, P <0,05).
Závěr: Zobrazení poischemického omráčení umožňuje další stratifikaci rizika u pacientů s normální pozátěžovou perfuzí resp. s její reverzibilní poruchou.