PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl. Otestovat, zda je B-typ natriuretický peptid (BNP) u pacientů s chronickou srdeční resynchronizační terapií (SRT) schopen časně od sebe vzájemně odlišit jednotlivé typy komorové stimulace, respektive, zda může být užitečný při optimalizaci SRT problematiky.
Metodika. 25 pacientů s chronickou biventrikulární stimulací (BiVP) bylo randomizováno do periody testované pravokomorové stimulace (RVP) nebo kontroly (reaktivovaná BiVP) s cross-overem následující den. Původní nastavení pacemakeru bylo obnoveno na konci každé periody. Série BNP odběrů byla hodnocena (2 hodiny před, 6 hodin po reprogramaci) v každém z obou konsekutivních dnů. Stimulace levé komory (LVP) byla testována o měsíc později podobným způsobem. Efekt BiVP byl zhodnocen vzájemnou komparací RVP a LVP kontroly.
Výsledky. Proti LVP a BiVP byly zachyceny jisté rozdíly během RVP protokolu. Proti kontrole, při které byl zachycen nivelizovaný trend BNP, vykázala RVP setrvalý nárůst BNP (P=0,008). Oproti výchozí hodnotě BNP, dosáhlo BNP signifikantního zvýšení ve 3. hodině (+8,7%;P=0,0002) s maximem ve 4. hodině (+17,6%;P=0,00002) RVP, zatímco během kontroly zůstalo BNP nezměněno. Změna BNP se zdá být predikovatelná (z výchozího BNP, z rozměru levé komory). Hodnocena byla i BNP variabilita.
Závěr. BNP je schopen časně rozlišit jednotlivé typy SRT komorové stimulace s nárůstem při méně příznivém režimu. BNP proto může být vhodný k neinvazivní optimalizaci SRT problematiky.