PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Trvalá kardiostimulace je v klinické praxi používána již 50 let. V současné době se stimulační elektrody zavádějí standardně ze subklavikulární oblasti přes žilní systém do pravostranných srdečních oddílů. Abnormality utváření žilního systému komplikují intravenosní přístup. Stimulační elektrody musí být někdy zavedeny epimyokardiálně kardiochirurgickým přístupem.
Kazuistika: 53-letý muž s atrioventrikulární blokádou I. st. byl vyšetřován pro opakované pocity na omdlení a dva synkopální stavy bez prodromů. Při monitoraci zjištěn sklon k sinusové bradykardii a zachyceny opakované sinoatriální zástavy s intervalem RR až 4 sekundy. Pacient byl indikován k zavedení dvoudutinové kardiostimulace. Punktovanou v. subclavia dx. zaveden vodící drát, který dle RTG míří na levou stranu hrudníku a poté směřuje k srdečnímu stínu. Výkon elektivně přerušen a pacient odeslán na CT angiografii žilního systému. Rekonstrukční obraz zobrazuje anomální průběh žilního systému – levostranná horní dutá žíla probíhá vlevo podél srdce - ventrálně před aortálním obloukem a levostrannou a. pulmonalis a v. pulmonalis a ústí do pravé síně na její spodině.
Při druhém nitrožilním zavádění komorová elektroda vstupuje do síně z kaudální strany, poté stočena do trikuspidálního ústí a hrot elektrody zafixován do hrotu pravé komory. Síňová elektroda vstupuje do síně stejně jak komorová, umístěna na laterální stěnu přibližně v místě ouška pravé síně. Stimulační parametry na obou elektrodách přijatelné. Standardním způsobem připojen dvoudutinový kardiostimulátor. Při kontrole za měsíc správná funkce PM.
Závěr: Na atypický průběh žilního systému upozorní abnormální průběh vodícího drátu či nemožnost jeho zavedení. CT angiografie žilního systému s počítačovou rekonstrukcí je velmi cennou metodou, která umožní zavést transvenózně stimulační elektrody i při abnormalitách žilního systému.