PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

VZTAH POLYMORFISMU GENU METALOPROTEINÁZY-2 A KLINICKÉ ODPOVĚDI NA IMPLANTACI AUTOLOGNÍCH MONONUKLEÁRNÍCH BUNĚK KOSTNÍ DŘENĚ U NEMOCNÝCH S AKUTNÍM INFARKTEM MYOKARDU Tématický okruh: Akutní koronární syndromy
Typ: Poster - lékařský , Číslo v programu: 279


Panovský R.¹, Vašků A.², Meluzín J.¹, Kamínek M.³, Mayer J.⁴, Navrátil M.⁵, Groch L.⁶, Janoušek S.⁷, Kincl V.¹, Poloková K.⁶ ¹ I. Interní kardio-angiologická klinika, FN U Sv. Anny, LF, Masarykova Universita, Brno, ² Ústav patologické fyziologie, Lékařská fakulta, Masarykova universita, Brno, ³ Klinika nukleární medicíny, FN Olomouc, ⁴ Interní hematoonkologická klinika, FN Brno, LF, Masarykova Universita, Brno, ⁵ Interní hematoonkologická klinika, FN Brno, Brno, ⁶ FN u sv Anny v Brně, Brno, ⁷ Interní kardiologická klinika, FN Brno, Brno
Cíl: Cílem studie bylo porovnat vztah polymorfismu genu metalloproteinázy-2 (MMP-2) s klinickou odpovědí na implantaci autologních mononukleárních buněk kostní dřeně nemocným s akutním infarktem myokardu. Soubor pacientů a metodika: Do randomizované studie bylo zahrnuto 73 nemocných s prvním infarktem myokardu, kteří byli léčení primární angioplastikou s implantací stentu. Implantace autologních mononukleárních buněk do infarktového neviabilního myokardu bylo provedeno u 48 nemocných, 25 nemocných v kontrolní skupině buněčnou léčbu nepodstoupilo. Pacienti byli retrospektivně dle vývoje perfuzního defektu, ejekční frakce levé komory, end-systolického objemu a vrcholové systolické rychlosti infarktové stěny (zlepšení ejekční frakce o minimálně 5%, zlepšení ostatních parametrů o nejméně 10%) rozděleni na respondéry a nonrespondéry buněčné léčby. K izolaci DNA z periferních leukocytů bylo použito standardní techniky s využitím proteázy K. Pomocí PCR metody a restrikční analýzy byly detekovány 3 MMP-2 promotory (-1575G/A, -1306C/T a 790T/G). Výsledky: Z celkem 48 nemocných, kteří podstoupilo buněčnou léčbu, 17 bylo hodnoceno jako respondeři (skupina A), 31 jako nonresponděři (skupina B). Nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v prevalenci jednotlivých genotypů MMP-2 mezi skupinami (71% versus 61%, p=0.375). Závěr: Polymorfismus v genu pro MMP-2 není spojen s klinickou reakcí na implantaci autologních mononukleárních buněk kostní dřeně u nemocných s akutním infarktem myokardu.