VIEW AN ABSTRACT

Úvod: Mimotělní membránová oxygenace (extracorporeal membrane oxygenation -ECMO) je metoda mechanické podpory oběhu v případě konvenčně neřešitelného těžkého respiračního a/nebo srdečního selhání.  Jedná se o metodu ošetřovatelsky náročnou z titulu jednak péče o kriticky nemocného v multiorgánovém selhání, jednak z důvodu technické náročnosti vysoce invazívního mimotělního oběhu, na kterém je nemocný zcela závislý.
Metody: ECMO podpora byla za období od října 2007 do října 2008 použita u 10 konsekutivních  nemocných Kardiocentra VFN, z toho u 3 pacientů s akutním selháním pravé komory.

Výsledky: Celkově bylo ECMO zavedeno v 9 případech urgentně (8x veno-arteriální, 1x veno-venózní přístup) a jednom případě plánovaně.  U všech tří nemocných, kterým bylo ECMO implantováno v kritické situaci kardiogenního šoku ze selhání pravé komory s rozvíjejícím se akutním multiorgánovým selháním (2 x idiopatická plicní arteriální hypertenze, 1x masívní plicní embolie nereagující na trombolýzu) došlo k promptnímu hemodynamickému a orgánovému zlepšení. Z těchto 3 nemocných dva přežili do propuštění, u jedné nemocné bylo ECMO po konsensuální dohodě ukončeno, protože stav byl dále neřešitelný a pacientka zemřela. Z ošetřovatelského hlediska bylo zajímavé, že 2 z těchto nemocných, přestože jim bylo zavedeno ECMO urgentně v kritickém stavu, nemuseli být intubováni a ač na metodu byli zcela hemodynamicky i ventilačně odkázání, byli při plném vědomí, v dobrém kontaktu.

Závěr: Mechanickou podporu oběhu a plicních funkcí formou ECMO považujeme za účinnou, technicky náročnou metodu, která vyžaduje úzkou multidisciplinární spolupráci. Úloha sestry je nezastupitelná, jednak v samotné péči o kriticky nemocného s vysokým rizikem krvácení z invazivních vstupů, jednak  v  rychlém  zhodnocení možných technických komplikací, které jsou vždy řešeny ve spolupráci s perfuzionistou.