PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Prognóza pacienta po KPCR je většinou nejistá. Již po 10 sekundách po zástavě krevního oběhu a dýchání, dochází ke strátám funkcí neuronů. Po 4-6 minutách se začínají objevovat ireverzibilní strukturální změny. Prognóza ovšem může být zlapšena následnou poresuscitační péči. V roce 2005 byla doporučena Mezinárodním výborem pro resuscitaci TERAPEUTICKÁ HYPOTERMIE ( řízené snížení tělesné teploty ), jako léčebná metoda, která redukuje vzniklá rizika, působí protektivně hlavně v souvislosti s neurologickým postižením, zlepší prognózu a pravděpodobně sníží mortalitu pacienta. Jde o účinnou a efektivní metodu, která by se pro anesteziologicko-resuscitační oddělení a jednotky intenzivní péče měla stát rutinní metodou. Během řízené hypotermie probíhá v organizmu značné množství fyziologických změn, proto je nezbytné pacienta umístit právě na těchto jednotkách z důvodu jeho nezbytné monitorace, intenzivního sledování, zabezpečení umělé plicní ventilace, tlumení a z toho vyplývající komplexní ošetřovatelské a lékařské péče.Časné zahájení řízené hypotermie, nejlépe ihned po KPCR má velký význam v jejím protektivním efektu. Řízená hypotermie by měla trvat 12-24 hodin s dosažením cílové tělesné teploty 32°c- 34°C.Řízená hypotermie má tři stupně, její průběh dělíme do 4 fází a jako každá metoda má své indikace, ale i své relativní a absolutní kontraindikace.Ochlazování dělíme na periferní chlazení a chlazení jádra. Po ochlazení nastupují metody zahřívání, resp. návratu k normotermii, kde platí zásada, že musí být pozvolné. Péče o pacienta tak vyžaduje komplexní intenzivní ošetřovatelskou a lékařskou péči ve zdravotnickém týmu, který má dostatečné zkušenosti, vědomosti a je odborně erudován v postresuscitační intenzivní péči. Na naší klinice máme zkušenosti z touto metodou od roku 2006.