PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Inhibitor aktivátoru plasminogenu 1 (PAI-1) je hlavním fyziologickým inhibitorem tkáňového aktivátoru plasminogenu (t-PA) a fibrinolýzy. Zvýšený PAI-1 a porušená fibrinolýza jsou známým kardiovaskulárním rizikovým faktorem a jsou spojeny s vyšší incidencí koronárních příhod u pacientů se stabilní AP.
Pacienti s diabetem 2.typu a inzulinovou resistencí mají zvýšené hladiny PAI-1. Jakákoliv léčba hyperglykemie u těchto pacientů má příznivý efekt ve smyslu poklesu aktivity PAI-1, nicméně se zdá, že inzulín a/nebo TZD redukují koncentrace PAI-1 více, než ostatní hypoglykemizující farmaka (regulací transkripce, sekrece, inhibice indukce). Aktivace renin anigiotenzinového systému stimuluje endoteliální produkci  PAI-1. Existují data, že léčba ACE inhibitory způsobí pokles plazmatické koncentrace a/nebo aktivity PAI-1, zatímco terapie blokátory angiotenzinových receptorů nemá žádný, či negativní dopad na tyto parametry.  Mechanismus je dosud nejasný. I u dalších kardiovaskulárních farmak se ukázal efekt snížení exprese PAI-1. Např.statiny snížují PAI-1, efekt betablokátorů celkově jako skupiny je nesignifikantní, nicméně jsou vyjímky u jednotlivých typů. V našem sdělení budeme presentovat výsledky analýzy vstupních data od pacientů s ICHS a diabetem mellitem 2. typu, zařazených do studie BARI 2D (n = 2260). Budou podrobeny průřezové analýze (lineární regresní metody s  p <= 0.05) s cílem určit, zda použití výše uvedených  léčiv je spojeno se změnami v sérové koncentraci a aktivitě PAI-1.