VIEW AN ABSTRACT

Úvod: Pro  pacienty v terminálním stadiu srdečního selhání je ortotopická transplantace srdce (OTS) poslední nadějí v léčbě. Nejčastější léčebná schémata obsahují cyklosporin či takrolimus, mykofenolát mofetil (MPA) a kortikoidy a nověji sirolimus, který by mohl zabraňovat chronické rejekci a tím i vývoji vaskulopatie štěpu.
Vaskulopatie štěpu je charakterizovaná intimálními změnami na věnčitých tepnách. Na rozdíl od klasické aterosklerozy jsou postiženy spíše dlouhé úseky menších cév, jedná se o koncentrickou difuzní proliferaci intimy a vzhledem k rychlejšímu vývoji nejsou většinou přítomny kolaterály.
Soubor:   V období 1993 - 12/2008 bylo celkem provedeno 304 OTS dospělých. Všichni pacienti podstupují opakovaně endomyokardiální biopsii. Dále u pacientů provádíme koronarografické vyšetření a nově i IVUS. V roce 2008 bylo provedeno u  9 pacientů po OTS  IVUS vyšetření  (všichni muži), průměrného věku v době OTS 53,7 let. Etiologie srdečního selhání byla u 2 pacientů  DKMP a u 7 pacientů  ICHS. U 5 pacientů prokázalo koronarografické vyšetření v souladu s IVUS vyšetřením postižení koronárních tepen. U 4  pacientů byly dle koronarografie nalezeny hladkostěnné tepny, ovšem při IVUS byly přítomny známky vaskulopatie. Nebyl shledán rozdíl v imunosupresivní  léčbě – dvojkombinaci tvořila MPA a dále 7 pacientů užívalo cyklosporin, 2 pacienti tacrolimus. Vzhledem k vaskulopatii  byla provedena změna imunosupresivní medikace na sirolimus. Kontrolní IVUS vyšetření po 12 měsících bylo zatím provedeno u 1 pacienta, kde nedošlo k regresi nálezu.
Závěr: Na detekci vaskulopatie u pacientů po OTS se jeví IVUS jako výrazně citlivější vyšetřovací metoda než koronarografie. Vyšetření dalších pacientů ukáže možný vliv změny  imunosuprese na vývoj vaskulopatie.