Úvod: Operace MID-CAB je akceptovaná chirurgická metoda v léčbě ischemické choroby srdečni. Okluze přední mezikomorové větve elastickými silikonovými smyčkami umožňuje napojení levé mamární tepny v bezkrevném operačním poli. Dochází však k dočasné ischémii myokardu v povodí uzavřené koronární tepny periferně od anastomózy. Zavedením intrakoronárního shuntu zabráníme přechodné myokardiální ischémii, nevýhodou tohoto postupu je možné intimálnímu poškození koronární tepny zaváděným shuntem. Cílem studie bylo porovnat bezpečnost dvou výše uvedených technik na základě analýzy markerů myokardiálního poškození: troponin T (TnT), kreatin kináza (CK) a její MB frakce (CK-MB). Metodika: 40 pacientů indikovaných k MID-CAB bylo rozděleno do dvou skupin. Skupina A zahrnovala 20 pacientů s peroperačně zavedeným intrakoronárním shuntem, 20 pacientů ve skupině B bylo operováno okluzní technikou bez použití shuntu. Odběry a analýza TnT, CK, CK-MB byly provedeny bezprostředně před operací, 6 hodin a 24 hodin po ukončení výkonu. Výsledky: Věkem a pohlavím byly obě skupiny obdobné. V okluzní skupině byla 30-denní mortalita nulová, v shuntové skupině zemřel 1 pacient, rozdíl nebyl statisticky významný. Perioperační infarkt myokardu nebyl zaznamenán ani v jedné ze skupin. Čas potřebný ke konstrukci anastomózy při užití intrakoronárního shuntu (19,5 ± 6,5 s) byl statisticky významně delší (p = 0,001) než u skupiny s okluzní technikou (13,3 ± 4,8 s). Mezi skupinami nebyl statisticky významný rozdíl v sérových hladinách TnT předoperačně (p = 0,231), pooperačně za 6 hodin(p = 0,342) a 24 hodin (p = 0,342). Nebyl statisticky významný rozdíl mezi skupinami u sérových hladin CK a CK-MB před a po operaci. Závěr: U našich pacientů je okluzní technika k srdečnímu svalu stejně šetrná a bezpečná jako technika se zavedeným intrakoronárním shuntem. .