VIEW AN ABSTRACT

ÚVOD: Stimulace hrotu pravé komory ( PK) může vést k  asynchronii aktivace komor s možností vzniku strukturálních změn levé komory (LK). Řešením je stimulace z alternativních míst PK. Cílem předložené studie je posoudit , zda  stimulace septa ve srovnání se stimulací  hrotu  vede k odlišné šíři QRS komplexu a ovlivńuje  echokardiografické známky komorové dyssynchronie.
METODIKA: Do studie bylo zařazeno 41 pacientů ( 30 mužů, průměrný věk 7310 let) s pokročilou AV blokádou  a zachovanou funkcí  LK  ( EF> 45%) . Pts byli randomizováni v poměru  2:1  k septální stimulaci (27 pts, průměrný věk 7310 let ) nebo hrotové stimulaci (14 pts, průměrný věk 72 8 let).  Šíře  stimulovaného QRS komplexu byla hodnocena jako průměr ze 3 EKG záznamů bezprostředně po implantaci. Echokardiografické vyšetření včetně hodnocení tkáňového Dopplera  (TDI) bylo provedeno do týdne po implantaci. Hodnotili jsme parametry inter a intraventrikulární dyssynchronie. Interventrikulární mechanický delay (IVMD) byl hodnocen jako rozdíl mezi preejekčním časem levé a pravé kontroly. Intraventrikulární dyssynchronie LK byla analyzována z výsledků TDI, hodnotili jsem rozdíl rychlosti počátku resp. vrcholu kontrakce septa a laterální stěny LK.
VÝSLEDKY: Šíře QRS komplexu byla ve skupině septální stimulace 156± 12msec, ve skupině hrotové stimulace 184± 15msec ( p 0.001). Nenalezli jsme však žádnou statisticky významnou korelací mezi šíří QRS komplexu a jakýmkoliv z hodnocených echokardiografických parametrů s výjimkou rychlosti kontrakce vrcholu septa ( p 0.05).
ZÁVĚR: Stimulace septa vede ke statisticky významně užšímu QRS komplexu ve srovnání se stimulací hrotu PK.  Statisticky významnou korelaci s šíří QRS komplexu jsme prokázali pouze pro rychlost vrcholu kontrakce septa, u ostatních  echokardiografických parametrů  se nepodařilo prokázat vztah k šíři stimulovaného QRS komplexu.