PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl: Prokázat možnost nahrazení bicyklové ergometrie  při získávání MTWA síňovou a komorovou stimulací. Zjistit zda metody spolu korelují. Popsat limitace invazivního získávání výsledků.

Metody a soubor: Pacienti s dysfunkcí LK s EF < 40% smíšené etiologie (ICHS + DKMP) u nichž byla z důvodu stratifikace rizika náhlé srdeční smrti (NSS) indikována programovaná stimulace komor (PSK) byli podrobeni vyšetření MTWA při BE. Následně byl při PSK opakován protokol měření MTWA s postupným zvyšováním TF pomocí síňové stimulace a DDD simultánní stimulace. Vyšetřili jsme celkem 16 nemocných (12 ICHS a 4 DKMP) průměrného věku 61,4 let.  Průměrná EF LK byla 28,2 %.  Výsledky obou metod byly porovnány neparametrickým párovým Wilcoxonovým testem na 5% hladině významnosti.

Výsledky: Celkem 9 (64,3 %) nemocných mělo  pozitivní výsledek MTWA při BE. Při AAI stimulaci 7 (43,8 %), při simultánní DDD stimulaci  7 (43,8 %). Absolutní hodnoty MTWA se vzájemně signifikantně nelišily (BE vs. AAI p=0,754; AAI vs. DDD p=0,116; BE vs. DDD p=0,330), avšak DDD stimulace zvyšuje pozitivitu MTWA. Hodnoty onset heart rate (AAI vs. DDD p=0,715; BE vs. DDD p=0,465) i počet pozitivních svodů se signifikantně nelišil (BE vs. AAI p=0,875; AAI vs. DDD p=0,875; BE vs. DDD p=0,530).  Limitací  byly KES, AVB  vyššího stupně  při AAI stimulaci a technický neúspěch.

Závěry: Měření MTWA pomocí AAI i DDD stimulace se signifikantně neliší s výsledky získanými BE. Komorová stimulace zvyšuje falešně pozitivitu MTWA. Na větším souboru pacientů lze dokázat, že obě modality lze využít jako alternativní metodu měření MTWA.

Práce je podporována domácím grantem ČKS  2008