PŘÍNOS CT VYŠETŘENÍ V RIZIKOVÉ STRATIFIKACI AKUTNÍ PLICNÍ EMBOLIE – SOUČASNÁ KLINICKÁ PRAXE | XVII. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Úvod: Cílem této práce je zhodnotit přínos rutinního CT v rizikové stratifikaci akutní plicní embolie (APE) a zdůraznit opomíjenou možnost využití některých morfologických parametrů hodnocení hemodynamického dopadu akutní APE.

Metody: Z hlediska rozsahu embolizace byl výsledek CT rozdělen do čtyř skupin podle popisu rentgenologa na masivní, středního rozsahu, malého rozsahu a na skupinu, kde nebylo možné se k rozsahu plicní embolizace vyjádřit. Rozsah byl retrospektivně ve smyslu klinického průběhu hodnocen hlavním autorem.

Výsledky: U masivní APE se rozsah embolizace shodoval u 79 % pacientů, naopak u 21 % pacientů byl rozsah hodnocen jako malý. U submasivní PE rentgenolog hodnotil embolizaci u 25 % pacientů jako masivní, u 44 % jako středního rozsahu, u 6 % jako malou a 25 % nejednoznačně. U malé PE byla u 9 % embolizace hodnocena jako masivní, u 32 % jako středního rozsahu, u 41 % jako malého rozsahu a nejednoznačně u 18 %. Celkově 51 % CT popisů tedy nepřispělo ke stratifikací rizika.

Závěr: Z výsledků vyplývá, že v klinické praxi je přínos CT ke stratifikaci rizika APE nedostatečný. Popisy však hodnotily rozsah APE semikvantitativně. Přitom byla publikována řada prací o možnosti kvantitativního hodnocení a hemodynamického dopadu APE pomocí CT. Dosud však chybí větší studie. V tomto ohledu považujeme CT za perspektivní a dosud nedostatečně využitou metodu.

PŘÍNOS CT VYŠETŘENÍ V RIZIKOVÉ STRATIFIKACI AKUTNÍ PLICNÍ EMBOLIE – SOUČASNÁ KLINICKÁ PRAXE Tématický okruh: Akutní stavy v kardiologii
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 610


Dytrych V.¹, Bělohlávek J.¹, Kaván J.², Král A.¹, Šmíd O.¹, Linhart A.¹ ¹ II. interní klinika, Všeobecná fakultní nemocnice, Praha, ² Radiodiagnostická klinika, Všeobecná fakultní nemocnice, Praha
Úvod: Cílem této práce je zhodnotit přínos rutinního CT v rizikové stratifikaci akutní plicní embolie (APE) a zdůraznit opomíjenou možnost využití některých morfologických parametrů hodnocení hemodynamického dopadu akutní APE. Metody: Z hlediska rozsahu embolizace byl výsledek CT rozdělen do čtyř skupin podle popisu rentgenologa na masivní, středního rozsahu, malého rozsahu a na skupinu, kde nebylo možné se k rozsahu plicní embolizace vyjádřit. Rozsah byl retrospektivně ve smyslu klinického průběhu hodnocen hlavním autorem. Výsledky: U masivní APE se rozsah embolizace shodoval u 79 % pacientů, naopak u 21 % pacientů byl rozsah hodnocen jako malý. U submasivní PE rentgenolog hodnotil embolizaci u 25 % pacientů jako masivní, u 44 % jako středního rozsahu, u 6 % jako malou a 25 % nejednoznačně. U malé PE byla u 9 % embolizace hodnocena jako masivní, u 32 % jako středního rozsahu, u 41 % jako malého rozsahu a nejednoznačně u 18 %. Celkově 51 % CT popisů tedy nepřispělo ke stratifikací rizika. Závěr: Z výsledků vyplývá, že v klinické praxi je přínos CT ke stratifikaci rizika APE nedostatečný. Popisy však hodnotily rozsah APE semikvantitativně. Přitom byla publikována řada prací o možnosti kvantitativního hodnocení a hemodynamického dopadu APE pomocí CT. Dosud však chybí větší studie. V tomto ohledu považujeme CT za perspektivní a dosud nedostatečně využitou metodu.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA