Cílem naší práce bylo zhodnotit zkušenosti a přínos použití echokontrastních látek v provozu dvou echolaboratoří kardiologického oddělení.
Metodika a soubor : V práci hodnotíme zkušenosti s používáním echokontrastních látek z pohledu zdravotní sestry echolaboratoře na základně dat retrospektivního sledování.
Natřepaný fyziologický roztok používáme pro zesílení signálu gradientu trikuspidální insuficience, u složitých vrozených srdečních vad k posouzení pravostranných oddílů a při jícnové echokardiografii k průkazu otevřeného foramen ovale.
Výsledky: Echokontrastní látky pro levostranné oddíly, v posledních letech SonoVue, indikujeme u 30% dobutaminových zátěžových testů, tam kde nejsou dobře přehledné nejméně dva segmenty levé komory. U špatně vyšetřitelných pacientů, k posouzení funkce LK, k optimalizaci dopplerovského signálu u významnějších hůře vyšetřitelných vad z prekordia, zvl. aortální stenozy. Vzácně u ložiskových procesů v perikardu a myokardu k posouzení vaskularizace útvarů, u pseudoaneurysmat LK. Dále k vyloučení trombu u aneurysmat levé komory. Při jícnové echokardiografii používáme echokontrast SonoVue v případě artefaktu k vyloučení trombu v oušku levé síně, u disekce aorty k odlišení pravého a falešného lumen.
Při používání kontrastních látek je nutná spolupráce s vyšetřujícím lékařem, ten již v úvodu vyšetření rychle zhodnotí, zda bude nutné echokontrastní látku použít, aby sestra včas zajistila žilní přístup a echokontrastní látku. Nedochází
tak časovému zdržení.
Závěr: Použití echokontrastních látek výrazně zvyšuje kvalitu vyšetření, které pak jsou pro pacienta diagnosticky přínosná, tím šetří i další vyšetřovací metody. Na jednotce intenzivní péče při vyšetření u lůžka pacienta přenosným přístrojem může výrazně přispět i v diagnostice akutního stavu.