Cíl: Cílem práce bylo zhodnotit neadekvátnost detekce a terapie výboji implantabilním kardioverterem-defibrilátorem (ICD) u pacientů sledovaných v našem centru.
Metodika: Vyhodnocované údaje byly čerpány z ambulantních kontrol s časovým záznamem o proběhlých ICD detekcích a terapiích (neadekvátní ATP – antitachykardický pacing a neadekvátní DEF – defibrilační výboj a neadekvátní NSVT).
Výsledky: Celkem bylo zpracováno 10 pacientů s implantabilním kardioverterem-defibrilátorem (ICD). Celkem bylo zaznamenáno 20 neadekvátních detekcí a terapií ICD.
Závěr: Tato neadekvátní detekce a terapie nás nutí k úvaze o možném poškození elektrody, která je u implantabilního kardioverteru-defibrilátoru (ICD) velmi závažnou komplikací. K lepší diagnostice zevního rušení by nám napomohly údaje o jeho frekvenci. Rušení od elektrické sítě nebo rušení jiným zevním zdrojem mívá stabilní frekvenci. Při poruše elektrody je frekvence nestabilní (nahodilá). Rozšířením implantabilního kardioverteru-defibrilátoru (ICD) o obvod, který by toto detekoval a nás informoval, by nám napomohl k přesnějšímu určení původu těchto poruch. Obvod by mohl být například koncipován na základě „fázového závěsu“ (PLL phase-locked loop), který by byl zapojen před vlastními detekčními obvody procesorů implantabilního kardioverteru-defibrilátoru (ICD).