PÉČE O NEMOCNÉ PO PROVEDENÉ NEUROSTIMULACI PRO REFRAKTERNÍ ANGINU PECTORIS | XVII. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Úvod:
Na našem pracovišti provádíme u nemocných s neřešitelným nálezem na věnčitých tepnách se známkami refrakterní anginy pectoris (nejsou indikovatelní k PCI ani AKB) spinální stimulaci, která vede k symptomatickému ústupu vnímaných bolestí.
Metodika a soubor nemocných:
Po epidurální implantaci elektrody a implantaci neurostimulátoru ITREL III nemocný ve stejném regionu hrudníku vnímá parestezii, která vede k eliminaci bolestivých projevů, většinou je nemocným vnímána jako velmi příjemný podnět.
Výsledky:
Na našem pracovišti jsme provedli od roku 2000 míšní stimulaci celkem 17 nemocným, s vysokým stupněm AP (CCSC III-IV), u kterých nebylo možné provést žádný další zákrok. U jednoho nemocného šlo o spastickou formu AP. V bezprostřední době po implantaci neurostimulátoru nemocné mobilizujeme a při kontuinuálním režimu stimulace ověřujeme stupeň vnímané bolesti. V následující době je možné změnit při poklesu obtíží kontinuální režim na cyklický, který vede k úspoře zdroje baterií. Nemocný je na lůžku poučen o používání manuálního aktivátoru, kterým může nemocný ovlivnit intenzitu nebo frekvenci stimulace a při předpokládané vyšší zátěži si také neurostimulátor aktivátor může zapnout a ovlivnit tak nástup možné anginy pectoris.
Závěr:
Naše výsledky díky významnému poklesu stupně vnímané AP předpokládají i u této skupiny nemocných výrazné zlepšení, které má i dlouhodobý charakter a nevede k vyšší mortalitě nemocných. Nemocní po edukaci jsou vesměs schopni ovládat neurostimulátor sami a ovlivnit tak jeho příznivý efekt.

PÉČE O NEMOCNÉ PO PROVEDENÉ NEUROSTIMULACI PRO REFRAKTERNÍ ANGINU PECTORIS Tématický okruh:
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 481


Livorová J.¹, Petrášková D.¹, Fridrichová A.² ¹ kardiologie, Na Homolce, Praha, ² Nemocnice Na Homolce, Praha
Úvod: Na našem pracovišti provádíme u nemocných s neřešitelným nálezem na věnčitých tepnách se známkami refrakterní anginy pectoris (nejsou indikovatelní k PCI ani AKB) spinální stimulaci, která vede k symptomatickému ústupu vnímaných bolestí. Metodika a soubor nemocných: Po epidurální implantaci elektrody a implantaci neurostimulátoru ITREL III nemocný ve stejném regionu hrudníku vnímá parestezii, která vede k eliminaci bolestivých projevů, většinou je nemocným vnímána jako velmi příjemný podnět. Výsledky: Na našem pracovišti jsme provedli od roku 2000 míšní stimulaci celkem 17 nemocným, s vysokým stupněm AP (CCSC III-IV), u kterých nebylo možné provést žádný další zákrok. U jednoho nemocného šlo o spastickou formu AP. V bezprostřední době po implantaci neurostimulátoru nemocné mobilizujeme a při kontuinuálním režimu stimulace ověřujeme stupeň vnímané bolesti. V následující době je možné změnit při poklesu obtíží kontinuální režim na cyklický, který vede k úspoře zdroje baterií. Nemocný je na lůžku poučen o používání manuálního aktivátoru, kterým může nemocný ovlivnit intenzitu nebo frekvenci stimulace a při předpokládané vyšší zátěži si také neurostimulátor aktivátor může zapnout a ovlivnit tak nástup možné anginy pectoris. Závěr: Naše výsledky díky významnému poklesu stupně vnímané AP předpokládají i u této skupiny nemocných výrazné zlepšení, které má i dlouhodobý charakter a nevede k vyšší mortalitě nemocných. Nemocní po edukaci jsou vesměs schopni ovládat neurostimulátor sami a ovlivnit tak jeho příznivý efekt.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA