Úvod
Maligní arytmická bouře (MB) je akutním stavem jež zasluhuje sofistikovaný přístup. Masivní aktivace sympatiku, takřka vždy spojená s MB, zvyšuje riziko vzniku dalších arytmií. Anestetická blokáda ganglion stellatum (BGS) za účelem snížení sympatického tonu v oblasti myokardu začíná být standardem v léčbě MB v mnoha centrech.
Cíl
Identifikovat prediktory efektivity BGS u pacientů s MB.
Soubor
Analyzovali jsme náš soubor pacientů – BGS byla mezi březnem 2017 a prosincem 2018 na naše pracovišti provedena u 31 nemocných s MB
Výsledky
Průměrná ejekční frakce levé komory byla 27% (+/- 9%), 74% pacientů trpělo ischemickou KMP. Nejčastějším typem arytmie byla monomorfní KT a to u 71% pacientů, následovaná polymorfní KT u 13% nemocných. Z celého souboru 19 pacientů nemělo po BGS jakoukoliv další arytmii („respondeři“), zatímco zbylých 12 mělo alespoň jednu komorovou arytmii během následujících 7 dní („non-respondeři“) – u 3 z těchto 12 navíc počet arytmií neklesl o více než 50%. V multivariantní analýze věk, pohlaví ani chronická terapie Amiodaronem nepredikovaly efektivitu BGS. Jediným významným prediktorem efektivity BGS byla přítomnost Hornerovy triády po výkonu – viditelná byla u 52,6% responderů a 16,6% non-responderů (p = 0,002).
Závěr
Přítomnost Hornerovy trias po blokádě ganglion stellatum je nejsilnějším prediktorem responderství na tuto terapii. Tento závěr je v rozporu s některými literárními daty, kde právě přítomnost Hornerovy triády je považována za periprocedurální komplikaci, a ne známku korektně provedené blokády. Na druhou stranu je možné, že ale ve skutečnosti ukazuje, že sympatická vlákna inervující myokard byla blokována. Protože stále neexistuje spolehlivá metoda, která by potvrdila, že sympatická vlákna inervující myokard byla při BGS ovlivněna, je možné, že procedura často selhává z důvodu instilace anestetika do nevhodného místa.
