Možnost regenerace kardiomyocytů je dlouhodobě předmětem výzkumu na tkáňových kulturách, na zvířeti a v klinice.
Experimentální práce. U dospělých savců schopnost regenerovat myokard je velmi omezená. V roce 2000 Anversa se svoji skupinou presentoval možnost přeměny myších kmenových buněk v kardiomyocyty, výskyt primitivních kardiomyocytárních kmenových buněk a regeneraci myokardu po infarktu. Později tato skupina dokumentovala možnost regenerace kardiomyocytů u lidí pomocí měření úrovně izotopů uhlíku 14C v srdcích osob věku 2 až 78 let, to mělo porovnat výskyt 14C v myokardu mladších osob se staršími osobami vystavenými větší radioaktivitě v důsledku nadzemního jaderného testování v padesátých letech minulého století. V roce 2018 bylo odvoláno toto sdělení a dalších 31 publikací v důsledku falšování dat, byla pozastavena probíhající randomizovaná studie.
Možnost regenerace myokardu u lidí. Výzkum omezen možností experimentů u lidských tkání. Několik studií hodnotilo intrakoronární aplikaci kmenových buněk u nemocných po rekanalizaci infarktové věnčité tepny při přetrvávající poruše kinetiky levé komory. Zlepšení ejekční frakce a remodelace levé komory byly pozorovány ve většině, ale ne ve všech studiích. Rozsah zlepšení kolísal mezi studiemi a přínos buněčné terapie kmenovými buňkami nebyl výrazný.
Konsensus skupiny expertů z roku 2017. Po oproštění od vyfabrikovaných experimentů a shrnutí dosavadních prokazatelných dat o možnostech regenerace kardiomyocytů za různých okolností, skupina uzavírá, že buněčná léčba oproti všem dosud proběhlým kontroverzím zůstává velice nadějnou metodou pro obnovení poškozené srdeční svaloviny. Jsou potřeba další molekulární, translační a klinické studie, aby byla definována optimální zdrojová buněčná linie, metoda podání a základní mechanismy účinku. Jsou uvedeny konkrétní směry dalšího výzkumu.
