Externí elektrická kardioverze (EKV) patří v současné době mezi standardní výkony v léčbě fibrilace síní (FS). Její provedení je spojeno s důkladnou přípravou pacienta s ohledem na snížení možných rizik spojených s analgosedací či defibrilací. Na našem pracovišti provádíme okolo 200 EKV ročně. Cílem naší práce bylo stanovit nejvhodnější způsob vedení kardiovezre a tím maximalizovat bezpečnost a úspěšnost výkonu.
Metody:
Šetření bylo prováděno na 1. interní klinice kardiologické u 150 pacientů a bylo zaměřeno na pacienty se zjištěnou FS. Užívaná léčiva k provedení analgosedace byla podávána ve třech srovnatelných skupinách ve standardizované síle – etomidát, propofol, etomidát+alfentanil. Sledovali jsme délku trvání analgosedace dle užitých anestetik a to i ve vztahu ke konzumaci alkoholu, dále vliv anestetik na krevní tlak, vnímání bolesti a v neposlední řadě i jejich nežádoucí účinky jako nauzea, myoklonické pohyby aj. Defibrilace se prováděla pomocí bifázického výboje s užitím pádel nebo pomocí multifunkčních nalepovacích elektrod. Velikost prvního výboje byla vždy 100 J, následně dlepotřeby 200 J až 360 J.
Výsledky:
Efektivita v ukončení perzistující FS byla dosažena u 86% pacientů. Prokázali jsme, že propofol je spojen s kratší dobou sedace (p=0,039) a užívání alkoholu nemá vliv na délku sedace. Potvrdil se fakt, že etomidát je nejvhodnější pro skupinu pacientů s kardiovaskulárním onemocněním z důvodu minimálního vlivu na hemodynamické parametry. U podání defibrinačního výboje byl zjištěn nižší výskyt popálenin v místě přiložení multifunkčních nalepovacích elektrod (p=0,0002).
Závěr:
EKV je bezpečná metoda, kterou lze uskutečnit ambulantně bez nutnosti hospitalizace pacienta. Je ale nezbytné věnovat pozornost adekvátní analgosedaci tak, aby se potlačily nežádoucí účinky a zachoval se maximální komfort pro pacienta podstupující tento výkon.
