PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Implantovaný kardioverter-defibrilátor (ICD) efektivně brání náhlé zástavě oběhu na podkladě fibrilace komor nebo komorové tachykardie. Standardně je v současnosti generátor impulzů sloužící i jako jedna elektroda implantován vlevo infraklavikulárně a minimálně 1 elektroda je zavedena transvenózně (T-ICD) nebo epikardiálně v průběhu operace srdce indikované z jiného důvodu k hrotu pravé komory. V poslední době jsou stále častěji indikovány tzv. subkutánní kardiovertery (S-ICD). Na rozdíl od T-ICD je pulzní generátor typicky implantován na levé straně hrudníku vedle hrudní klece a elektroda je implantována těsně pod kůži nad hrudní kost. Využívány jsou zejména tam, kde implantace standardního T-ICD není vhodná nebo možná z různých důvodů jako je infekce, stenózy cévy při opakovaných implantacích a není potřeba funkce stimulátoru. Tento způsob implantace má však svoje specifika. Generované výboje jsou až 5x silnější než u T-ICD. V případě, že dojde k resuscitaci, mohou být masírující zachránci vystaveni velmi nepříjemným výbojům s napětím až 130 voltů.
Kardiopulmonální resuscitace by měla být prováděna zásadně z pravé strany postiženého, tedy z druhé strany než je implantovaný defibrilátor. Tato poloha snižuje velikost výboje, kterému může být vystaven zachránce, cca na polovinu oproti resuscitaci z levé strany. V případě potřeby může být k inhibici přístroje využit silný magnet. Izolaci zachránce zlepšuje několik vrstev rukavic nebo silnější gumové rukavice. „Bzučák“ ICD vestavěný za účelem varování uživatele před docházející baterií, může také varovat masírujícího zachránce před případným výbojem.
Sdělení poukazuje na specifika S-ICD v případě KPR. Diskutována je i problematika deaktivace ICD u pacienta v terminálním stádiu onemocnění.