Hypertrofie levé komory (LK) je jedním z rizikových faktorů kardiovaskulární morbidity a mortality. Hlavní metodou kvantifikace hmotnosti LK zůstává echokardiografie, zejména způsob M. V současné době jsou k dispozici 3 možné konvence měření způsobu M. Dále je možné volit akvizici fundamentální nebo harmonickou frekvencí. Cíl studie: posoudit shodu mezi jednotlivými konvencemi měření a způsoby akvizice. Metody: populaci tvořil náhodný populační výběr 668 jedinců ve věku 25-64 let (1% populace regionu), z nich bylo vyšetřeno 379 jedinců. U 143 z nich byla již přítomna nebo nově diagnostikována arteriální hypertenze, echokardiograficky vyšetřeno 141 jedinců. Všechny křivky byly měřeny dvěma nezávislými echokardiografisty ze 3 různých cyklů a vypočten průměr, z něj byla vypočítávána indexovaná hmotnost levé komory (LVMi) dle příslušných rovnic.Výsledky: Měření provedené na křivkách pořízených harmonickou frekvencí v průměru nadhodnocovala, a to nevýznamně v případě konvence ASE (rozdíl 1.7±9.5 g/m2, p=0.12) a významně u konvence Penn a ASE-EAE (rozdíl 3.2±12.0 g/m2, p=0.03 a 3.2±10.7 g/m2, p=0.009). ASE-EAE konvence významně nadhodnocovala oproti PENN i ASE konvenci, jejichž výsledek byl v průměru srovnatelný. Avšak měření Penn konvencí podhodnocovala hmotnost LK v nízkých hodnotách LVMi a nadhodnocovala v hodnotách vysokých. Závěr: Výsledky měření hmotnosti LK pořízené fundamentální a harmonickou frekvencí se od sebe významně odlišují, rozdíl je však klinicky málo relevantní. Naproti tomu není použití jednotlivých konvencí vzájemně zaměnitelné. Nové doporučení ASE-EAE využívající anatomické hranice struktur místo metody vedoucího echa významně nadhodnocuje, zatímco Penn konvence je spojena s nesystematickou chybou podhodnocující LVMi u nízkých a nadhodnocující u vysokých hodnot.
