Cíl: Srovnání kvality života nemocných s pokročilým srdečním selháním a komorovou dyssynchronií, kteří jsou indikováni k implantaci biventrikulárního kardioveteru-defibrilátoru (ICD).
Metodika: U 79 ze 111 po sobě jdoucích nemocných, kterým byl v roce 2006 implatován biventrikulární ICD (prům.věk 61±12 let, 44 M, 33 Ž, EF LK 23±19 %, 67 % ICHS, 33 % DKMP, prům.NYHA 3,2) bylo provedeno srovnání kvality života před a 12 měsíců po výkonu za použití standardizovaného dotazníku kvality života pro nemocné s pokročilým srdečním selháním ( MLHFQ-SF36). Jako respodeři srdeční resynchronizační léčby (SRL) byli definováni nemocní s poklesem enddiastolického rozměru levé komory (EDD) o 10 % a více za 12 m po implantaci BiV systému.
Výsledky: Tab 1: Srovnání kvality života před a po implantaci BiV ICD
| Parametr |
před SRL |
12 m po SRL |
p |
| EF LK (%) |
23 ± 19 |
30 ± 11 |
0.01 |
| EDD LK (mm) |
66 ± 11 |
60 ± 8 |
0.01 |
| SF-36 (skóre) |
56 ± 23 |
38 ± 17 |
0.01 |
Závěr: Implantace biventrikulárního ICD vedla u většiny nemocných k významnému zlepšení kvality života měřeno rel. poklesem skóre dle SF-36. Vyšší kvalita života byla spojena s průkazem reverzní remodelace LK ( poklesem EDD) a absencí ICD výbojů (64 ze 79 – 81%). U 20 % nemocných došlo k přechodnému zlepšení kvality života (3 m) a poté ve 12 m nebylo zlepšení kvality života již patrné. Dle analýzy dat se jedná o skupinu nemocných s přechodným placebo efektem SRL, kde není možno detekovat jednoznačné známky reverzní remodelace LK.
