PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod a cíl: Intrakoronární aplikace mononukleárních buněk kostní dřeně (MBKD) je prováděna ve snaze o potenciaci regenerace poinfarktově poškozeného myokardu, zmírnění rozvoje srdečního selhání a zlepšení kvality života. V rámci dvouletého sledování pacientů s anteroextenzivním akutním infarktem myokardu /AIM/ s pozdní reperfuzí a systolickou dysfunkcí levé komory /LK/ po intrakoronární aplikaci MBKD jsme se zaměřili na jejich dlouhodobější prognózu, efektivitu a bezpečnost  aplikace.
Metodika a výsledky: Zařazeno bylo 27 nemocných (věk 59±12 let, 81% mužů), randomizováných v poměru 2:1 buď k intrakoronární aplikaci MBKD (n=17, skupina A) nebo standardní léčbě (n=10, skupina B) za 4-11 dní po AIM léčených koronární angioplastikou. Vstupní ejekční frakce LK 39±6%.  Aplikováno bylo 35±15ml buněčného koncentrátu (MBKD 29,6x106, frakce CD 34+ 1,35%). Výsledky vycházejí z hodnocení klinického stavu, funkce LK (echokardioraficky), velikosti infarktového ložiska (SPECTu), výskytu restenóz a kvality života za 24 měsíců od implantace (dotazník SF36).  U 3 nemocných ve skupině A došlo recentně po AIM  k závažným komplikacím, které vedly k jejich úmrtí, z toho jedna  byla v přímé souvislosti s odběrem MBKD. Restenóza byla detekována u 2 nemocných v každé skupině.  EF LK stoupla  srovnatelně v obou skupinách (NS).  Nebyl signifikantní rozdíl ve změně konečného diastolického a systolického objemu LK,  indexu pohyblivosti stěny LK či velikost infarktového ložiska. Nebyl zachycen ani signifikantní rozdíl v kvalitě života pacientů.  
Závěr:  V rámci dvouletého sledování nemocných po AIM s následnou intrakoronární aplikací MBKD nebyl v porovnání s kontrolní skupinou zjištěn významný rozdíl v strukturálních či funkčních parametrech LK. Odběr MBKD může být provázen vážnými komplikacemi, nicméně v dlouhodobém sledování nebyla zachyceny komplikace související s jejich aplikací.