ÚVOD: Současná farmakoterapie spolu s použitím balónkové kontrapulzace u řady nemocných nevede k výrazné změně prognózy rozvíjejícího se kardiogenního šoku.
CÍL: Úlohou této retrospektivní studie je analyzovat efetivitu léčby kardiogenního šoku u nemocných, u kterých byla použita mechanická podpora – pVAD Tandem HeartÔ (T.H.).
SOUBOR NEMOCNÝCH A METODIKA: pVAD Tandem Heart jsme použili celkem u 12 nemocných s rozvojem kardiogenního šoku, soubor tvořilo 10 mužů a dvě ženy, prům. věku 58 let. Při použití pVAD T.H. se zavádí pod skiaskopickou kontrolou 21 Fr kanyla transseptálně do levé síně, odkud se přivádí krev do parakorporálně umístěné centrifugální pumpy, která vhání arteriálně zavedenou kanylou krev do tepenného řečiště.
VÝSLEDKY: Systém T.H. byl použit u 6 nemocných s akutním infarktem myokardu ke zvládnutní katetrizačního intervenčního zákroku, u 4 nemocných s incessantní formou komorové tachykardie k provedení katetrizační ablace, po provedené náhradě aortální chlopně (1) a náhradě mitrální chlopně (1). Průměrná doba zavedení T.H. byla 47 minut, přičemž doba jeho použití variovala od 2 do 222 hodin. U 8 nemocných jsme konvertovali z primárně použité balónkové kontrapulzace, přičemž ve 4 případech jsme oba systémy použili paralelně. Celkem zemřeli 4 nemocní, ve dvou případech ještě před odpojením z T.H., u jednoho nemocného po zvládnutí akutního stavu došlo k úmrtí na náhlou příhodu břišní. Během zavedení T.H. jsme nepozorovali jakoukoliv komplikaci.
ZÁVĚR: Použití pVAD T.H. hodnotíme jako velmi efektivní metodu k léčbě kardiogenního šoku u nemocných, u kterých je možné provedení následné definitivní terapie stejně jako „bridge to bridge“ v rámci indikace OTS.
