Úvod: Infekční endokarditida (IE) na chlopenních náhradách představuje závažný medicínský problém s možnými fatálními důsledky. Pozdní forma IE může být dlouho nerozpoznána a spojena s řadou závažných komplikací.
Popis případu: Muž, 56 let, po náhradě stenotické bikuspidální aortální chlopně v roce 1994, po reimplantaci mechanické náhrady v roce 2004 pro náhodně objevenou komunikující dutinu ve stěně aorty po paravalvulárním abscesu při nepoznané IE. Současně byla zašita i komunikace perikardiální záplatou. Začátkem října 2007 byl přijat na neurologii pro intracerebrální hematom, který byl evakuován neurochirurgem. Následně přetrvávaly nevyjasněné teploty, bolesti břicha, hematurie a trombocytopenie, pro které byl přeložen na interní oddělení. Zde jícnovou echokardiografií diagnostikována IE na aortální náhradě. Z hemokultury vykultivován zlatý stafylokok. Při CT břicha nálezeny infarkty ve slezině, játrech a ledvině. Protrahovaný septický stav byl zvládnut komplexní terapií. I přes ústup klinických a laboratorních známek zánětu však došlo k progresi lokálního nálezu s vývojem prakticky cirkulárního paravalvulárního abscesu a nebezpečím uvolnění chlopenní náhrady. Stav byl úspěšně vyřešen semiurgentním kardiochirurgickým výkonem s vyčištěním abscesové dutiny a implantací homograftu do aortální pozice.
Závěr: Kasuistika přináší několik ponaučení. U nemocného s mimořádně vysokým rizikem IE (chlopenní protéza, IE s paravalvulárním abscesem v anamnéze) nebylo na tuto diagnózu pomýšleno. Při recidivě IE, která byla již dříve komplikována paravalvulárním abscesem, je opět vysoké riziko recidivy abscesu. Paravalvulární absces se může vytvořit i když se podaří normalizovat zánětlivé parametry. Pravidelné echokardiografické kontroly jsou proto nutné! Časný kardiochirurgický výkon s implantací homograftu do aortální pozice představuje vhodné řešení této situace.
