Cíl : Zjistit počet a příčinu intolerancí antihypertezních léků u pacientů navštěvujících specializovanou ambulanci.
Metodika : Retrospektivní analýza dat z ambulantních návštěv pacientů (pac.) hypertenzní (HT) ambulance interní kardiologické kliniky FN Brno v roce 2005.
Výsledky : HT ambulanci navštívilo v roce 2005 celkem 208 pac. (92 mužů), z nichž esenciální hypertenzi mělo 192 pac. (91%), sekundární 19 pac. (8%). Hypertenze léčena monoterapií u 41 pac. (19,7%), dvoj- a trojkombinací u 72 pac. (35%), vícekombinací u 91 pac. (43,8%), bez terapie byli 4 pac.(2%).
U pacientů s terapií ACEI se nežádoucí účinky léčby vyskytly ve 21%, s AT1 antagonisty v 9%, s betablokátory v 15%, s dihydropyridiny v 11,5%, s diuretiky v 1,5%, s verapamilem v 11,1%, s imidazolinovými agonisty v 8%, s alfa2-agonisty v 50%, s alfa1-blokátory ve 4%. Procento pacientů, u kterých bylo nutno dnou skupinu antihypertenziv vysadit činila u ACE-inhibitorů 18%, AT1 blokátorů 9%, betablokátorů 8%, dihydropyridinů 7%, diuretik 1%, verapamilu 1%, imidazolinových agonistů 63%, alfa2-agonistů 4%, alfa1-blokátorů 20%.
Kašel byl nejčastější příčinou intolerance antiHT terapie (25%), z toho v 96% se jednalo o ACE inhibitory, následovalo zhoršení dušnosti (18,18%), z toho v 94% byly příčinou betablokátory, dále otoky dolních končetin (17%), z toho v 73% při terapii dihydropyridiny. Dalšími příčinami intolerancí antihypertenziv byly alergické reakce (12%), gastrointestinální intolerance (11,4%), exantém (3,5%) a jiné (11%).
Závěr : Nedostatečná kompenzace krevního tlaku může mít mnoho příčin. jednou z nich může být omezení výběru antihypertenzní látky při jejich intoleranci.U námi sledovaných pacientů se intolerance antihypertenzivní terapie vyskytla celkem u 29% pacientů. Nejčastější příčinou intolerance a tím i záměny terapie byl kašel u ACE inhibitorů.
