Cíl
Epikardiální implantace stimulačních elektrod je jedinou možností pro zajištění stimulace LK při neúspěchu endokardiálního přístupu kanylace koronárního sinu. Příčin může být několik, například technický nezdar kanylace koronáního sinu , absenci , nevhodný průběh či velikost laterálních žil koronárního sinu , uzávěr žilního řečiště povodí horní duté žíly, endokarditidu a vegetace na endovazálních elektrodách již zavedených .
Soubor a Metodika
Celkem bylo v roce 2007 v kardiocentru IKEM implantováno 148 přístrojů pro biventrikulární stimulaci , z toho 39 PM BiV a 109 ICD BiV. Na kardiochirurgické klinice v IKEM Praha jsme provedli v roce 2007 25 implantací epikardiálních elektrod pomocí thorakoskopu . Elektrody byly tunelovány, později přímo vyvedeny k místu implantace PM event. ICD v pravé, levé podklíčkové krajině. 20 ( 80%) pacientů bylo můžů , 9 ( 36%) bylo po předchozí KCH intervenci , 18 ( 72%) pacientů mělo ischemickou KMP , 8 ( 32%) dilatační KMP , 17 ( 68%) bylo v NYHA Klasifikaci III nebo IV , a 15 (60 %) pacientů mělo implantovaný ICD . Elektrody pro pravé srdeční oddíly byly implantovány endovazální cestou před nebo po chirurgickém výkonu. Jako stimulační elektrody elektrody jsme použili šroubovací unipolární či bipolární .
Výsledky
Všechny chirurgické implantace byly úspěšné s průměrným prahem elektrod 1,56 V , rozmezí (0,4-3,75 V) za 3 měsíce se zvýšil na 1,67 V , rozmezí ( 0,8- 4 V) . Délka operace - median 110 min . Celková doba hospitalizace byla v průměru 3 dny . Pooperační komplikace krvácivé 0, renální 0 , neurologické 0 , infekční 0 .
Závěr
Minimálně invazivní technika implantace epikardiálních elektrod thorakoskopicky je bezpečná a efektivní metoda nabízející výběr nejvhodnějšího místa pro stimulaci . Biventrikulární stimulace se stává jednou z metod léčby pacientů se srdečním selháním s poruchou nitrokomorového vedení .