PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

79letý pacient přijat pro námahovou dušnost, bez bolestí na hrudi. Na EKG fibrilace síní, 100/min, dle RTG S+P v dolních polích lehce zhrublá kresba, spirometricky lehká obstrukce, perfuzní scintigrafie plic nesvědčila pro plicní embolii.Echokardiograficky zachovalá funkce levé komory, lehká mitrální insuficience, významná trikuspidální insuficience a nepřímé známky klidové plicní hypertenze. Naplánováno provedení oboustranné srdeční katetrizace. 9.den od přijetí progrese dušnosti do stadia dušnosti klidové. Při oxygenoterapii a podávání objemů i.v. došlo ke klinickému zlepšení. V odstupu 12 hodin celý stav progredoval se zástavou dechu a oběhu, pacient defibrilován pro fibrilaci komor, zaintubován, zahájena plná kardiopulmonální resuscitace. Vzhledem k obtížné transthorakální vyšetřitelnosti provedena jícnová echokardiografie s nálezem extrémní dilatace pravostranných oddílů. Vyslovena suspekce na masivní plicní embolii, aplikována trombolýza. I přes veškeré terapeutické úsilí pacient umírá. K objasnění příčiny pravostranného srdečního selhání provedena pitva, která prokázala objemný tumor pravé ledviny. Histologické vyšetření s nálezem konvenčního renálního karcinomu vykazujícího angioinvazi. V plicních artériích malého kalibru zastiženy agregáty nádorových buněk odpovídající nádorové embolii.
 Kasuistika demonstruje méně obvyklou manifestaci klinicky nepoznaného renálního karcinomu v podobě plicní hypertenze při nádorové plicní mikroembolizaci, která může být první manifestací nádorového onemocnění, ale může být i terminální příhodou. Nejdůležitější je rozhodnutí, jak agresivně diagnostikovat. Nejsou důkazy o tom, že by správná diagnóza nádorové mikroembolizace do plic změnila prognozu nemocných, může však zabránit zbytečné antikoagulaci a může být i prvním signálem nádorové rekurence, vedoucí k zahájení systémové chemoterapie.