MOŽNOSTI LÉČENÍ TERMINÁLNÍHO SELHÁNÍ LEDVIN PO TRANSPLANTACI SRDCE, DLOUHODOBÉ SLEDOVÁNÍ | XVI. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Úvod:
Podávání imunosupresivní profylaxe, především nefrotoxických kalcineurinových inhibitorů, vede k progresivnímu snížení renálních funkcí. Počet pacientů, kteří dosáhnou konečného stadia selhání ledvin (ESRD) kolísá mezi 5-10%.
Cílem naší práce bylo sledování dlouhodobého osudu nemocných po transplantaci srdce (TxS) ve vztahu k renálním funkcím.
Metodika:
V průběhu let 1984-2007 bylo v IKEM provedeno 670 TxS. Z tohoto souboru jsme retrospektivně hodnotili 18 nemocných, kteří dospěli do ESRD a kteří podstoupili oddáleně transplantaci ledviny (TxL). Dle standardního imunosupresivního protokolu po TxS byl podáván cyklosporin u 83,4% a mykofenolát u 75% z nich. Základním onemocněním před TxS byla u 55% ICHS.
Výsledky:
Zjistili jsme, že průměrná hodnota glomerulární filtrace byla snížená již v 1.roce po TxS (0,85 ml/s) a v 5.roce dosahovala 0,45 ml/s, tj.50% hodnot před TxS . Průměrná hodnota sérového kreatininu v 1.roce byla 146,9 µmol/l a v 5.roce 176,0 µmol/l. Tito nemocní podstoupili v průměru za 8,4 ± 2,6 let transplantaci ledviny (TxL) . V průběhu sledování jich 6 zemřelo , za 11,4 ± 4,2 let po TxS (7,2-19,2 let), v žádném z těchto případů nešlo o selhání ledvinného štěpu. Medián přežití po TxL byl 4,4 let (0,8 až 9,2 let).
Závěr:
Renální selhání je závažnou komplikací po TxS. Důsledné sledování a léčba rizikových faktorů ICHS a úprava imunosupresivních protokolů je jednou z cest, jak omezit projevy chronické nefrotoxicity. TxL v oddáleném období představuje zatím jedinou možnost, která vede k významnému prodloužení života u nemocných s terminálním selháním ledvin po TxS.

MOŽNOSTI LÉČENÍ TERMINÁLNÍHO SELHÁNÍ LEDVIN PO TRANSPLANTACI SRDCE, DLOUHODOBÉ SLEDOVÁNÍ Tématický okruh: Transplantace
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 402


Hošková L.¹, Málek I.², Viklický O.³, Podzimková M.¹, Hegarová M.¹, Pirk J.⁴, Vítko Š.⁵, Kautzner J.² ¹ Klinika kardiologie, IKEM, Praha, ² Klinika kardiologie, IKEM, ³ Klinika nefrologie, IKEM, Praha, ⁴ Klinika kardiovaskulární chirurgie, IKEM, Praha, ⁵ Transplantcentrum, IKEM, Praha
Úvod: Podávání imunosupresivní profylaxe, především nefrotoxických kalcineurinových inhibitorů, vede k progresivnímu snížení renálních funkcí. Počet pacientů, kteří dosáhnou konečného stadia selhání ledvin (ESRD) kolísá mezi 5-10%. Cílem naší práce bylo sledování dlouhodobého osudu nemocných po transplantaci srdce (TxS) ve vztahu k renálním funkcím. Metodika: V průběhu let 1984-2007 bylo v IKEM provedeno 670 TxS. Z tohoto souboru jsme retrospektivně hodnotili 18 nemocných, kteří dospěli do ESRD a kteří podstoupili oddáleně transplantaci ledviny (TxL). Dle standardního imunosupresivního protokolu po TxS byl podáván cyklosporin u 83,4% a mykofenolát u 75% z nich. Základním onemocněním před TxS byla u 55% ICHS. Výsledky: Zjistili jsme, že průměrná hodnota glomerulární filtrace byla snížená již v 1.roce po TxS (0,85 ml/s) a v 5.roce dosahovala 0,45 ml/s, tj.50% hodnot před TxS . Průměrná hodnota sérového kreatininu v 1.roce byla 146,9 µmol/l a v 5.roce 176,0 µmol/l. Tito nemocní podstoupili v průměru za 8,4 ± 2,6 let transplantaci ledviny (TxL) . V průběhu sledování jich 6 zemřelo , za 11,4 ± 4,2 let po TxS (7,2-19,2 let), v žádném z těchto případů nešlo o selhání ledvinného štěpu. Medián přežití po TxL byl 4,4 let (0,8 až 9,2 let). Závěr: Renální selhání je závažnou komplikací po TxS. Důsledné sledování a léčba rizikových faktorů ICHS a úprava imunosupresivních protokolů je jednou z cest, jak omezit projevy chronické nefrotoxicity. TxL v oddáleném období představuje zatím jedinou možnost, která vede k významnému prodloužení života u nemocných s terminálním selháním ledvin po TxS.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA