CÍL
Stereotaktická radiochirurgická ablace pro komorovou tachykardii (VT) může být alternativou v případě selhání katétrové ablace. Analyzujeme dlouhodobou účinnost a toxicitu této metody.
METODIKA
Stereotaktickou radiochirurgickou ablací byli léčeni pacienti se strukturním srdečním onemocněním (NYHA II.-III.) a po předchozích neúspěšných katétrových ablacích. K lokalizaci arytmického substrátu jsou použity elektroanatomické mapy předchozích invazivních elektrofyziologických vyšetření, takto vzniklé 3D mapy fúzujeme s aktuálním kontrastním CT vyšetření hrudníku a vymezujeme plánovací objem (PTV). Konec ICD elektrody je použit jako navigační ukazatel ke kompenzaci dýchacích pohybů. V jednom sezení je do PTV aplikována radiační dávka 25 Gy (CyberKnife). Hodnotíme výskyt setrvalé VT, elektrickou bouři, antitachykardickou stimulace a šok; čas do smrti; a událostí vyvolaných radiací.
VÝSLEDKY
Od roku 2014 do března 2017 bylo léčeno deset pacientů stereotaktickou radiochirurgickou ablací (střední PTV, 22,15 ccm, trvání léčby 68 min, isodózová řada s předepsanou dávkou, 80%, index shody 1,28 a index homogenity 1,24). Po radiochirurgii žádný pacient nevykazoval zvýšení troponinu, perikardiální výpotek ani sníženou ejekční frakci levé komory. U čtyř pacientů došlo k akutní nevolnosti (úspěšně léčeno antiemetiky). Během sledování byla celková suma výskytu VT snížena o 87,5% ve srovnání s výchozím stavem (P = 0,012), u tří pacientů došlo k úmrtí bez arytmií a u tří pacientů se objevila elektrická bouře. Průměrná doba k první antitachykardické stimulaci a šoku byla 6,5 a 21 měsíců.
ZÁVĚRY
V této pilotní sérii se ukazuje, že stereotaktická radiochirurgie vykazuje dlouhodobou bezpečnost a účinnost pro ablaci VT u strukturálních srdečních onemocnění po předchozích neúčinných katétrových ablacích.
