Souhrn: Stimulace z oblasti Hisova svazku je metoda trvalé kardiostimulace, která umožňuje nejvíc fyziologickou aktivaci myokardu. Vzhledem k longitudinální disociaci buněk Hisova svazku je možná i u pacientů s raménkovou blokádou a největší prospěch by z ní mohli mít nemocní se sníženou ejekční frakcí LKS indikování k resynchronizační terapii.
Metodika: Do hodnocení byli zahrnuti nemocní se zachovalou ejekční frakcí LKS, indikací k trvalé kardiostimulaci pro převodní poruchu se současnou raménkovou blokádou, či pacienti s indikací k resynchronizační terapii se sníženou ejekční frakcí a srdečním selháním. Byly hodnoceny tyto parametry: délka výkonu, skiaskopický čas, hodnota stimulačního prahu, trvání QRS před a po výkonu.
Výsledky: Celkem bylo analyzováno 14 pacientů (6 indikovaných k resynchronizační terapii (1. skupina) a 8 se zachovalou ejekční frakcí a převodní poruchou s raménkovou blokádou (2. skupina)). U 8 bylo dosaženo čisté hisální stimulace u ostatních se jednalo o stimulaci parahisální. Průměrná hodnota stimulačního prahu den po operaci byla 3,15 V na 0,5 ms v 1. skupině a 1,25 V při 0,5 ms ve 2 skupině (p<0,05). V celém souboru došlo k významnému zúžení QRS komplexu; prům. 158 ms před výkonem vs 135 ms po výkonu (p<0,05). Délka výkonu a skiaskopický čas byly významně delší u pacientů s indikací k CRT (131 a 16 minut) proti pacientům s brady indikací (83 a 10 minut) (p <0,05 v obou parametrech).
Závěr: Stimulace z oblasti Hisova svazku je možná i u pacientů s převodní poruchou a raménkovou blokádou, či pacientů indikovaných k resynchronizační terapii. V obou skupinách je spojena s významným zkrácením trvání QRS komplexu. U nemocných s indikací k resynchronizační terapii je nutné počítat s delší dobou výkonu i vyšší radiační zátěži.
