Souhrn: Stimulace z oblasti Hisova svazku umožňuje nejvíc fyziologickou aktivaci myokardu. Při implantaci je potřeba akceptovat odlišné parametry sensingu a stimulačního prahu než u klasické pravokomorové stimulace.
Metodika: Do analýzy byli zahrnuti pacienti se závažnou převodní poruchou, u kterých byla komorová elektroda umístěna do oblasti Hisova svazku. V souboru jsou analyzování pacienti s úspěšnou čistou hisální či parahisální stimulací a dobou sledování min. 6 měsíců od implantace. Byly hodnoceny tyto parametry: hodnota stimulačního prahu a její vývoj po dobu sledování, hodnota sensingu a impedance na elektrodě v oblasti Hisova svazku. Dále výskyt peri - a pooperačních komplikací, jako jsou selhání elektrody, krvácení a dislokace s nutností reoperace.
Výsledky: Celkem byly analyzovány data od 15 pacientů, kteří byly sledování průměrně 17 měsíců. U 10 bylo dosaženo čisté hisální stimulace, u ostatních se jednalo o stimulaci parahisální. Průměrná hodnota stimulačního prahu den po operaci byla 1,35 V u hisální a 1,64 V u parahisální stimulace (p=NS). Při 6 - měsíční kontrole nedošlo ke statisticky významné změně průměrné hodnoty stimulačního prahu. Byla 1,53 V pro hisální a 1,68 V pro parahisální stimulaci( p=NS pro obě proti pooperační hodnotě). Průměrná hodnota impedance byla 501 Ohm, bez podstatné změny za 6 měsíců od implantace (455 Ohm, p=NS). Průměrná pooperační hodnota sensingu QRS komplexu byla 2,94 mV. K reoperaci, významnému krvácení s prodloužením hospitalizace, či dislokaci elektrody nedošlo u žádného pacienta.
Závěr: Stimulace z oblasti Hisova svazku je u nemocných se závažnou převodní poruchou spojena s vyšší hodnotou stimulačního prahu a nižší hodnotou sensingu než unifokální pravokomorová stimulace. V 6 mesíčním sledování došlo k mírnému navýšení hodnot stimulačního prahu, které ale nedosahlo statistické významnosti.
