Úvod: Srdeční resynchronizační léčba (CRT) i po téměř 25 letech generuje stále cca 30 % non-respondérů. Jedním z důvodů je absence spolehlivé metody na výběr vhodných kandidátů. Autoři prezentují využití nové metody pro kvantifikaci komorové dyssynchronie, tzv. ultra-high-frequency EKG (UHFECG).
Metody: U pacientů postupujících implantaci CRT s přístrojem od firmy Boston Scientific (BS) s možností automatické optimalizace síňokomorového (AVD) a mezikomorového (VVD) zpoždění (tzv. algoritmus Smart) bylo provedeno vyšetření dyssynchronie pomocí UHF ECG (se stanovením parametru A-median pomocí software vyvinutého AVČR a subjektivní hodnocení potenciálové se školní škálou 1-5) a echokardiografie (se stanovením rozdílu preejekčních časů obou komor - IVD). Statistickými metodami (Pearson koef., T-TEST) byla srovnána data z UHFECG a echokardiografie u třech konfigurací - OFF (s vypnutou stimulací), SMART (optimalizace algoritmem Smart) a OPT (optimální hodnocení subj. stanovené dle potenciálové mapy).
Výsledky: Bylo hodnoceno 75 vyšetření u 25 pacientů. Průměrné hodnoty [ms] IVD byly při OFF 45,9, SMART 32,9 (p=0,02), OPT 30,2 (p<0,01 oproti OFF, 0,21 oproti SMART). Průměrné hodnoty [ms] A-median byly při OFF 76,3, SMART 35,8 (p<0,01), OPT 19,8 (p<0,01 oproti OFF i SMART). Při srovnání jednotlivých měření hodnocenými známkou 1 a 2 versus 3-5 byla prokázána statistická významnost jak pro IVD (p<0,01), tak pro UHFECG parametry (p<0,01). Korelace mezi dyssynchronií stanovenou metodou UHF ECG a echokardiograficky nebyla statisticky významná.
Závěr: UHFECG je levné, snadno interpretovatelné a má vysokou reproducibilitu. Optimalizace touto metodou vykazovalo statisticky významné snížení dyssynchronie jak oproti stavu bez stimulace, tak oproti optimalizaci implementovaným algoritmem přístroje.
