Úvod: Pacienti, u nichž vznikne jako komplikace akutního infarktu myokardu (AIM) zástava krevního oběhu, jsou skupinou, jejichž léčba patří k nejobtížnějším a jejich prognóza je vždy výrazně nejistá. Práce sleduje osud těchto pacientů přijatých na koronární jednotku naší kliniky (KJ IKK) v druhém pololetí roku 2006.
Soubor pacientů: Pacienti přijatí na KJ IKK po proběhlé oběhové zástavě s diagnózou AIM v druhém pololetí roku 2006 (10 pacientů, z toho 8 mužů, průměrný věk 63±6 let, medián 65 let).
Metoda: Prospektivní sledování pacientů kontinuálně od příjmu do propuštění i nadále, telefonické kontroly pacientů za pokračující hospitalizace i v domácí péči, běžné statistické metody.
Výsledky: Průměrná doba zahájení rozšířené resuscitace posádkou RLP byla 7±4 minuty. U 9 pacientů byla při příjezdu RLP zachycena fibrilace komor, jen u jednoho asystolie. Všichni však byli v průběhu resuscitace minimálně 1x defibrilováni. Jako úvodní léčba po přijetí na KJ IKK byla u všech pacientů provedena koronární angioplastika, u 8 z nich direktní (do 12 hod. od vzniku AIM), u 2 pacientů později. Z deseti přijatých pacientů 3 (30%) zemřeli ještě za hospitalizace na oddělení intenzivní péče (2 na naší KJ, 1 na spádovém pracovišti shodné úrovně), 1 pacientka zemřela s odstupem cca 5 měsíců v zařízení následné péče pro dekubitální sepsi. Plně se do aktivního života navrátili 2 pacienti, 3 jsou ještě hospitalizováni v nemocničních zařízeních, rehabilitující ve stabilním stavu.
Závěr: Moderní intervenční metody léčby AIM představují naději na zlepšení prognózy pacientů, u nichž je průběh komplikován oběhovou zástavou s nutností kardiopulmonární resuscitace. Definitivní zhodnocení terapie však bude možno učinit až s rozsáhlejším souborem nemocných.
2 online
