ARYTMIE JAKO KOMPLIKACE AKUTNÍHO KORONÁRNÍHO SYNDROMU BEZ ELEVACÍ ST ÚSEKŮ | XV. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Akutní koronární syndromy jsou spojeny s řadou komplikací. Poruchy rytmu se vyskytují u téměř 90% nemocných s manifestním akutním koronárním syndromem, převodní poruchy se vyskytují u cca 25% nemocných. Akutní koronární syndromy bez elevací ST úseků jsou obvykle považovány za stav spojený s menším rizikem vzniku závažných, především komorových arytmií v akutní fázi, přesto je jejich výskyt klinicky významný a relativně častý a může znamenat zhoršení krátkodobé i dlouhodobé prognozy. Riziko vzniku závažných arytmií stoupá s přítomnou systolickou dysfunkcí levé komory srdeční a obvykle souvisí se závažnějším postižením věnčitých tepen. Výskyt supraventrikulárních arytmií, zejména fibrilace síní, je často spojen s klinicky manifestním srdečním selháváním. Protože arytmogení substrát u nemocných s ACS bez elevací ST úseků je obvykle různorodý a často komplexní, terapie musí být zaměřena nejen na potlačení vlastní arytmie, ale především na řešení přidružených vyvolávajícíh faktorů.

ARYTMIE JAKO KOMPLIKACE AKUTNÍHO KORONÁRNÍHO SYNDROMU BEZ ELEVACÍ ST ÚSEKŮ Tématický okruh: Akutní stavy v kardiologii
Typ: Poster - lékařský , Číslo v programu: 305


Sedloň P.¹, Ševčíková K.², Kameník L.², Kotík I.³, Černohous M.² ¹ Multioborový interní JIP, ÚVN Praha, Praha, ² I. Interní odd., UVN, Praha 5, ³ Odd. všeobecných interních lůžek, ÚVN Praha, Praha
Akutní koronární syndromy jsou spojeny s řadou komplikací. Poruchy rytmu se vyskytují u téměř 90% nemocných s manifestním akutním koronárním syndromem, převodní poruchy se vyskytují u cca 25% nemocných. Akutní koronární syndromy bez elevací ST úseků jsou obvykle považovány za stav spojený s menším rizikem vzniku závažných, především komorových arytmií v akutní fázi, přesto je jejich výskyt klinicky významný a relativně častý a může znamenat zhoršení krátkodobé i dlouhodobé prognozy. Riziko vzniku závažných arytmií stoupá s přítomnou systolickou dysfunkcí levé komory srdeční a obvykle souvisí se závažnějším postižením věnčitých tepen. Výskyt supraventrikulárních arytmií, zejména fibrilace síní, je často spojen s klinicky manifestním srdečním selháváním. Protože arytmogení substrát u nemocných s ACS bez elevací ST úseků je obvykle různorodý a často komplexní, terapie musí být zaměřena nejen na potlačení vlastní arytmie, ale především na řešení přidružených vyvolávajícíh faktorů.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA