Úvod: Biventrikulární stimulace je standardní léčbou v indikovaných případech srdečního selhání. Máme bohaté zkušenosti s endovazálním zaváděním levokomorových (LV) elektrod cestou koronárního sinu (CS). Relativně málo dat a zkušeností je ale s jejich event. extrakcí.
Soubor: Od r. 2002 do konce r. 2006 bylo v naší nemocnici implantováno 545 biventrikulárních stimulátorů/defibrilátorů. U 24 pacientů byla v průběhu sledování nutná extrakce LV elektrod. Indikací k extrakci byly většinou infekční komplikace (76%), dále dislokace či infrakce LV elektrody (24%). K extrakci byla použita prostá trakce, v případě problematické extrakce či uvíznutí elektrody v ústí CS jsme používali extrakční systém využívající radiofrekvenční (RF) energii (PerfectaTM).
Výsledky: Celkově bylo extrahováno 25 LV elektrod. Průměrná doba od primoimplantace byla 12,3 měsíců.Ve většině případů stačila k extrakci LV elektrody prostá trakce (21), RF extrakční systém PerfectaTM byl použit u čtyřech LV elektrod. Nepozorovali jsme žádné závažnější komplikace přímo související s extrakčním výkonem, žádný pacient nezemřel. Kompletně bylo extrahováno z koronárního sinu 22 LV elektrod. Třikrát byla extrakce inkompletní s ponecháním fragmentu LV elektrody. V jednom případě jsme se snažili o extrakci fragmentu LV elektrody femorálním přístupem. Ve druhé době byla indikována reimplantace biventrikulárního stimulačního systému ve 22 případech s úspěšností zavedení LV elektrody 77,3%.
Závěr: Extrakci LV elektrody docílíme většinou prostou trakcí, toto je ale jistě ovlivněno relativně krátkodobým uložením elektrod ve větvích CS. V komplikovaných případech se dá použít technika RF extrakčního systému či alternativní femorální přístup. Problémy s extrakcí LV elektrod můžeme očekávat v budoucnu v souvislosti s delší dobou od implantace a vývojem alternativních technik fixace LV elektrod.
1 online
