PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Přibývá nemocných u nichž byla v rámci prevence CMP provedena chirurgická nebo perkutánní intervence významných stenóz v karotickém řečišti. Péče o tyto nemocné je však rozptýlena mezi lékaře různých odborností a není vzácností, že po úspěšném intervenčním zákroku často uniká pozornosti následná medikamentózní terapie a korekce rizikových faktorů.  Přitom je evidentní, že právě tato léčba zásadně ovlivňuje jejich další prognózu.
Cíl práce: Zhodnotit úroveň léčby a kompenzace rizikových faktorů u nemocných po chirurgické nebo perkutánní intervenci v karotickém řečišti.
Metodika: Všechny nemocné po karotické intervenci jsme společně s lékaři neurochirurgické kliniky sdružili do společné ambulance. Kardiologické a neurologické vyšetření bylo v jedné době doplněno ultrasonografií karotid. Při stanovení rizik i úpravě farmakoterapie jsme vycházeli z platných guidelines ČKS pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění.
Výsledky: Od listopadu 2005 jsme vyšetřili 107 nemocných průměrného věku 67 +/-10 let. 72% nemocných bylo po CMP nebo TIA, 28% po koronární příhodě a 12% po CABG. 76% nemocných splňovalo kritéria metabolického syndromu, 39% bylo diabetiků. Průměrný sTK byl 147 +/-18 mmHg, BMI: 26+/-4. Průměrné hladiny lipidů v mmol/l byly následující: Chol: 5,9 +/-1,1, LDL: 3,4+/- 0,8, HDL: 1,2 +/-0,2, TAG: 2,1+/-0,7.  Cílových hodnot TK nedosáhlo 67%, cholesterolu a LDL 49% resp. 58% nemocných. Antiagregancii bylo léčeno 92%, statiny 60% a ACEI 51% nemocných. Nadváhu mělo 65% a obezitu 16% nemocných.
Závěr: Pacienti po karotické intervenci jsou skupinou s vysokým rizikem následné kardiovaskulární příhody. Naše práce ukázala na nedostatky v sekundární prevenci. Spokojeni můžeme být pouze s úrovní antiagregační léčby. Specializované ambulance by mohly být cestou k zlepšení následné farmakoterapie, zvláště v centrech, které karotické intervence provádějí.