Úvod: Náhlá zástava oběhu má nejčastěji příčinu kardiální. Nemocní po kardiopulmonální resuscitaci (KPR) mají velmi nepříznivou prognózu s častým neurologickým deficitem a do domácího ošetřování je jich propuštěno v uspokojivém stavu pouze 2-30%.
Soubor pacientů: V období let 2005 - 2006 bylo na kardiologické JIP hospitalizováno 57 pacientů po protrahované KPR s přetrvávající poruchou vědomí při příjmu na JIP.
Metodika: Retrospektivní analýza souboru pacientů se zaměřením na etiologii zástavy oběhu, anamnestické údaje (vstupní srdeční rytmus při zahájení KPR, nemocniční /mimonemocniční KPR), vyšetření (koronarografie), způsob léčby (aplikace léčebné hypotermie) a klinický výsledek nemocných.
Výsledky: Ze sledovaného souboru 57 pacientů (věk 67±12 let) bylo 47 (82%) resuscitováno mimo nemocnici a 10 (18%) v nemocnici. U 33 (58%) pacientů byla vstupním srdečním rytmem komorová fibrilace, u 24 (42%) pak asystolie/bezpulzová elektrická aktivita. Urgentní koronarografické vyšetření bylo indikováno u 36 pacientů, PCI byla provedena u 26 pacientů. Léčebnou hypotermii jsme aplikovali u všech pacientů, cílové teploty 32-34 °C bylo dosaženo u 37 pacientů. Do domácího ošetřování bylo v dobrém stavu bez významného neurologického či somatického deficitu (Glasgow outcome score 4-5) propuštěno 27 (47%) nemocných.
Závěr: Komplexní poresuscitační péčí lze významně ovlivnit jinak velmi nepříznivou prognózu pacientů po KPR. Nemocní léčeni na K-JIP dosahovali lepšího klinického výsledku při porovnání s literárními údaji i proto, že se jednalo o selektovanou skupinu pacientů.
Podpořeno Kardiovaskulárním VZ UK č. MSM 0021620817 „Invazivní přístupy k záchraně a regeneraci myokardu“
2 online
