Úvod:
Resynchronizační léčba (SRL) představuje v současné době účinnou nefarmakologickou metodu léčby srdečního selhání u nemocných s pokročilou dysfunkcí levé komory, širokým QRS a prokázanou poruchou synchronizace. Je relativně málo dat o účinku SRL u pacientů, kteří vyvinuly srdeční selhání po zavedení trvalé kardiostimulace z pravé komory.
Metody a výsledky:
Zhodnotili jsme klinické a echokardiografické parametry u pacientů s trvalou kardiostimulací pravé komory, u kterých byl indikován upgrade na biventrikulární stimulaci pro rozvoj srdečního selhání, a jejich následný vývoj během ročního sledování. Soubor tvořilo 34 nemocných trvale stimulovaných z pravé komory ( 30 DDDR pro síňokomorovou blokádu nebo sick sinus syndrom a 4 VVIR pro fibrilaci síní s pomalou odpovědí komor). Střední délka stimulace pravé komory byla 42 měsíců ( 6 – 108 měsíců ). Nemocní byli před upgradem ve funkční třídě NYHA III-IV při optimální farmakologické léčbě. Všichni splňovali echokardiografická kriteria srdeční dyssynchronie. Průměrná ejekční frakce levé komory ( EFLK) byla 28%. Po 3 měsících došlo ke klinickému zlepšení u 90 % nemocných
( u 80% zlepšení NYHA třídy alespoň i jeden stupeň), u 55% nemocných bylo možno vysadit zcela diuretika. 85% nemocných mělo zlepšení EFLK o více než 10%. Klinický efekt přetrvával u 90 % nemocných i po jednom roce, zlepšení EFLK o více než 10% mělo dokonce 90 %. Pouze tři nemocní neměli klinické zlepšení, u dvou došlo ke zhoršení EFLK. Jeden pacient zemřel po devíti měsících na progresi srdečního selhání.
Závěr:
Naše výsledky ukazují, že pacienti se srdečním selháním a trvalou kardiostimulací pravé komory zásadně profitují z upgrade na biventrikulární stimulaci. Dochází ke zlepšení globální funkce levé komory, parametrů dyssynchronie a symptomů srdečního selhání.
1 online
