Cíl: Cílem práce bylo retrospektivně zhodnotit incidenci terapie implantabilním kardioverterem-defibrilátorem (ICD) u pacientů sledovaných v našem centru.
Metodika: Vyhodnocované údaje byly čerpány z databáze ambulantních kontrol s pravidelně aktualizovaným časovým záznamem o proběhlých ICD terapiích (adekvátní/neadekvátní ATP – antitachykardický pacing a adekvátní/neadekvátní DEF – defibrilační výboj). Kumulativní incidence prvního adekvátního DEF a první adekvátní ICD terapie (ATP/DEF) byla hodnocena Kaplan-Meierovou analýzou a pomocí univariačního Coxova regresního modelu byl sledován vliv věku (>60 let), šíře QRS (>120 ms) a EF LK (<40%) na výskyt ICD terapie.
Výsledky: Celkem bylo zpracováno 220 pacientů s ICD (181 mužů) ve věku 63 ± 13 let. Indikace implantace byla u 96% pacientů sekundárně preventivní s následující distribucí základních diagnóz: ICHS (71.8%), DKMP (13.2%), jiná (15.0%). Průměrná EF LK byla 38.5 ± 12.6% a šíře QRS komplexu 110 ± 37 ms. Medián doby sledování byl 23.7 měsíců (interkvartilové rozpětí 10.4 - 44.3 měsíců). Celkem bylo zaznamenáno 853 úspěšných a 42 neúspěšných adekvátních ATP, 230 úspěšných a 1 neúspěšný adekvátní DEF, 237 neadekvátních ATP a 39 neadekvátních DEF. Kumulativní incidence adekvátního DEF po 2 a 4 letech sledování byla 30 a 39%. Kumulativní incidence adekvátní ICD terapie (ATP/DEF) po 2 a 4 letech byla 45 a 58% (viz obrázek). Jediným multivariačním prediktorem první adekvátní ICD terapie byl věk >60 let spojený s relativním rizikem 1.65 oproti věku <60 let (log rank p=0.02). Signifikantně snížená EF LK ani rozšířený QRS komplex nebyly univariačními prediktory ICD terapie.
Závěr: Nárůst kumulativní incidence adekvátní ICD terapie se s časovým odstupem po implantaci progresivně zpomaluje, ale je stále patrný i po více než 4 letech. Jediným prediktorem časné adekvátní ICD terapie je věk nad 60 let.
3 online
