PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Na vzniku či progresi renální dysfunkce  po transplantaci srdce (HTx) se podílí podávání kalcineurinových inhibitorů (CNI).
Cíl: Zhodnotit bezpečnost a účinnost  imunosupresivního režimu bez CNI ( sirolimus + mykofenolát mofetil (MMF)) u pacientů  v pozdějším období po HTx s chronickou renální dysfunkcí.
Soubor a metodika: Od 5/2004 do 12/2006 jsme převedli 17 pacientů (15 mužů, 2 ženy) po HTx  z cyklosporinu A nebo tacrolimu na sirolimus. Průměrný věk pacientů v době převodu byl  57,4±8,0  roku. Průměrná doba od transplantace byla 6,8±2,5 roku a vstupním kritériem hladina sérového kreatininu >150 umol/l. Před změnou imunosuprese, v průběhu a po roce jsme sledovali laboratorní testy, echokardiografické parametry, EMB. Jako startovací dávku jsme zahájili 6mg sirolimu ,od druhého dne 2mg a dále dle aktuálních koncentrací sirolimu,které jsme udržovali v rozmezí 5-9ng/ml. První den byla dávka CNI snížena na polovinu a druhý den byl CNI vysazen.Hladiny MMF udržovány 1,5-4,0mg/l.
Výsledky: Provedené EMB na počátku i po 1 roce sledování byly u všech pacientů bez známek rejekce( grade 0 nebo IA). Rozdíl echokardiograficky stanovené EF LK před konverzí  a po roce sledování  byl statisticky nevýznamný  58,2 ± 4,6% vs. 58,4 ± 2,7 % (p=ns).
V průběhu 1roku došlo k významnému poklesu hladiny sérového kreatininu  z 190,5 ± 41,3 umol/l na 162,8 ± 57,1 umol/l  (p < 0.01).Glomerulární filtrace (GFR) neprokázala signifikantní zlepšení z 0,72 ± 0,21 ml/s na 0,88 ± 0,32 ml/s (p = 0.2). Roční sledování nedokončilo 5 pacientů. 2 pacienti zemřeli- malignita (n=1) a infekce (n=1). 3 pacienti byli pro nežádoucí účinky převedeni na původní CNI.
Závěr: Naše výsledky prokázaly bezpečnost a účinnost imunosupresivního režimu bez CNI u pacientů v pozdějším období po HTx s chronickou renální dysfunkcí. Jako každý imunosupresivní režim má i tato kombinace imunosupresiv nežádoucí účinky.