Výskyt embolizace do koronárních tepen s následným vznikem STEMI je relativně nízký – kolem 0,5%. Ze zkušeností víme, že angiografická úspěšnost řešení těchto případů pomocí direktní PCI je výrazně nižší než u ostatních pacientů se STEMI. Dlouhodobá prognóza těchto nemocných je ovlivněna především možností terapeutického ovlivnění zdroje embolizace samotné.
Kazuistika popisuje případ pacienta – 34-letého muže, který byl na I. interní klinice poprvé hospitalizován v I/2002 pro STEMI posterolaterální lokalizace, s koronarografickám nálezem uzávěru periferie RIA – dlouhá tepna s průběhem za hrot LK. Vzhledem ke kalibru tepny do 1,5 mm byl léčen trombolýzou, kontrolní SKG ukázalou dobrou průchodnost RIA, pacient stabilizovaný s EF 60% propuštěn domů. Poté dlouhodobě stabilizovaný, postupně vysazena ve spádu veškerá medikace. V I/2006 opět při sportu stenokardie s elevacemi ST na spodní stěně, koronarograficky verifikován uzávěr periferie ACD – RPLD, při kalibru kolem 2 mm použita pouze balonková dilatace s posunutím uzávěru distálněji, výkon ukončen – kalibr 1,0 mm. Pacient zcela stabilní, s EF 50-55% a reziduální hypokinézou hrotu, propuštěn domů. Odebrány trombofilní markery, s nálezem APC rezistence, při TEE průkaz pravolevého zkratu na úrovni septa síní při Valsalvově manévru. Na základě těchto nálezů indikován k uzávěru PFO, který úspěšně proveden Amplatzerovým okluderem s následnou antikoagulační terapií. Kazuistika dokumentována obrazovou a video dokumentací.
2 online
