Úvod: Biologické chlopně jsou v současné době díky stárnoucí populaci implantovány stále častěji. Přes technický pokrok nejsou jejich pooperační parametry zcela optimální. Účelem prezentace je poukázat na faktory, které se uplatní na in-vivo hemodynamice implantované protézy.
Metodika: Od března 2002 do září 2006 bylo implantováno celkem 396 chlopní do aortální pozice, z toho 282 bioprotéz. Soubor nemocných tvoří 126 žen a 156 mužů, průměrný věk byl 74 ± 6 let, EF 50 ± 12 %. Byly použity chlopně Edwards 2650, Edwards 2900, Edwards 3000, Medtronic Hall Mosaic, SJM Epic, Sorin More a Sorin Soprano. Peroperačně byl změřen průměr aktivního ústí a průměr implantačního prstence bioprotézy. U všech nemocných byly po operaci v rámci hospitalizace echokardiograficky změřeny střední a vrcholové gradienty a efektivní plocha ústí implantované chlopně (dle rovnice kontinuity).
Výsledky: Bioprotéz Edwars (2650) bylo implantováno 21, Edwards (2900) 47, Edwards (3000) 45, bioprotéz Medtronic Hall Mosaic 31, SJM Epic 23, Sorin More 58 a Sorin Soprano 52. Nejčastěji implantovanou chlopní byla výrobcem udávaná velikost 23. Peroperačně změřené velikosti aktivního ústí i implantačních prstenců bioprotéz se od výrobcem udávané velikosti liší. Pooperační střední a maximální gradienty na všech bioprotézách byly vyšší než fyziologické. Efektivní plocha ústí bioprotéz, indexovaná na tělesný povrch pacienta, byla u všech pacientů menší než 0,85 cm2/m2, což je hranice pro vznik „patient-prosthesis mismatch“.
Závěr: I přes ne zcela optimální hemodynamické parametry jsou bioprotézy v dnešní době vhodnou volbou náhrady u starších nemocných s onemocněním aortální chlopně.
2 online
