Cílem práce bylo ověřit, zda velikost peroperačně měřeného průtoku aortokoronárními bypassy má vliv na pooperační perfuzi myokardu v oblastech jednotlivých věnčitých tepen.
Soubor nemocných a metodika: Do studie bylo zařazeno 51 nemocných, kteří byli rozděleni do dvou skupin. Ve skupině A byla provedena revaskularizace povodí levé věnčité tepny tepenným Y graftem a ve skupině B byla revaskularizace provedena konvenční technikou (levá a.thoracica interna (ATI) do povodí r. interventricularis anterior (RIA) a žilní štěpy do povodí r. circumflexus (RC)). Průtok bypassy byl měřen na konci operace. SPECT vyšetření bylo provedeno těsně před a 1-3 měsíce po operaci.
Výsledky: Průtok levou ATI se v obou skupinách nelišil (26,6±19,5ml/min a 28,0±21,4ml/min). Průtok pravým raménkem Y graftu do povodí r. circumflexus byl statisticky významně nižší ve srovnání s průtokem žilními štěpy do stejné oblasti (32,7±17,8ml/min a 56,3±30,8ml/min, p<0,05). Pooperační SPECT odhalil významné snížení perfúzního defektu levé komory po operaci. Ve skupině A to bylo o 13,7±13,8 % a ve skupině B o 13,6±12,7%. Rozdíl mezi oběma skupinami nebyl statisticky významný. Snížení velikosti perfúzního defektu v povodí RIA ani v povodí RC se také v obou skupinách nelišilo (povodí RIA ve skupině A o 9,5±19,6% a ve skupině B o11,9±16,7%, povodí RC ve skupině A o 14,9±19,3 a ve skupině B o 16,4±25,3%).
Závěr: U pacientů s kompletní revaskularizací myokardu přináší revaskularizace povodí levé věnčité tepny tepenným Y graftem stejné zlepšení perfúzního defektu hodnocené SPECT vyšetřením jako revaskularizace klasickou technikou přesto, že peroperační průtoky do oblasti RC jsou u klasické techniky signifikantně vyšší.
Práce byla podporována grantem IGA MZ NR 7791-3/2004.
.
1 online
