Cíl práce: Posoudit výskyt skutečně rezistentní hypertenze /true resistance/ v preselektované populaci nemocných s těžkou hypertenzí doporučených do Centra pro hypertenzi
Materiál a metodika: Vyšetřili jsme za hospitalizace konsekutivně 500 nemocných s těžkou hypertenzí (prům. věk 51 ±10 roků), kteří byli odesláni do Centra s podezřením na sekundární hypertenzi. U všech pacientů bylo provedeno fyzikální a komplexní laboratorní vyšetření se zřetelem na možné příčiny hypertenze.
Výsledky:
Ve vyšetřeném vzoku nemocných jsme zjistili skutečně rezistentní hypertenzi u 54 nemocných průměrného věku 55 ± 8 roků, z toho u 29 žen. Prevalence skutečně rezistentní hypertenze /krevní tlak v domácím prostředí nad 135/85 mmHg a/nebo 24 hod. TK nad 130/80 mmHg při nejméně trojkombinaci antihypertenziv včetně diuretik/ činila 11 %.
Průměrná známá délka trvání hypertenze činila 16± 9 roků. Klinický krevní tlak při vstupním vyšetření činil 189± 23/103 ± 18 mmHg, BMI 31± 5. 91% nemocných užívalo čtyř- a více kombinaci antihypertenziv.
Průměrná hodnota sérového kreatininu byla 90± 28 umol/l, plazmatické reninové aktivity 1,3 ± 1,9 ng/ml/hod a plazmatického aldosteronu 139± 101 pg/ml.
Výskyt poškození KV cílových orgánů byl následující: aterogenní změny karotid 68%, koncentrická remodelace levé komory (LKS) ve 43%, hypertrofie LKS ve 31%.
Závěr: Skutečně rezistentní arteriální hypertenze (RH) není v klinické praxi vzácná a je doprovázena vysokým výskytem poškození cílových orgánů. RH je stejně častá u nízko, normo i hyperreninové populace hypertoniků.
3 online
