Úvod: Resynchronizační stimulace (RS) je v současné době považována za nejvýznamnější pokrok v nefarmakologické terapii pokročilého srdečního selhání. Prevalence fibrilace síní u populace nemocných se srdečním selháním dosahuje 10-30%. Efektivita resynchronizace u nemocných se sinusovým rytmem byla opakovaně potvrzena řadou randomizovaných prospektivních studií, u nemocných s fibrilací síní nejsou výsledky RS zcela jednoznačné. Cílem našeho sledování bylo určit efektivitu RF ablace AV uzlu u nemocných s FS a zavedenou biventrikulární stimulací.
Soubor nemocných a metoda: Vyšetřeno bylo 223 nemocných (142 BiV KS, 81 BiV ICD ), kterým byl v letech 2002-2003 implantován synchronizační systém. Průměrná doba sledování byla 35 ±12 měsíců. Z celkového počtu nemocných jsme u 37 nemocných detekovali permanentní fibrilaci síní . Fibrilace síní byla častější u nemocných se základní diagnózou DKMP (62%). U 21 nemocných jsme provedli neselektivní RF ablaci AV uzlu s dosažením úplného bloku AV vedení a 100% komorové biv. stimulace. U 16 nemocných jsme RFA AVJ neprováděli pro holterovsky ověřenou pomalou komorovou odpověď FS. U všech nemocných jsme za 12 měsíců po výkonu hodnotili EF LK, vzdálenost v 6 min. testu chůze , funkční klasifikaci NYHA a kvalitu života.
Výsledky: Nemocní, kteří podstoupili neselektivní RF ablaci AV uzlu vykazovali za 12 m po výkonu signifikantní zlepšení EF LK ( 30,1 ± 7 vs 23 ± 9), prodloužení vzdálenosti dosažené během 6 min testu chůze (374 vs 255m ), a kvality života (37 vs 49)
Závěr: Našimi výsledky jsme dokumentovali prospěch neselektivní RF ablace u nemocných s chronickou fibrilací síní a zavedenou biventrikulární stimulací. K prokázání širší platnosti těchto výsledků by bylo třeba zhodnotit větší počet nemocných a v budoucnu uplatnit také selektivní ablaci fibrilace síní u nemocných s pokročilým srdečním selháním.
0 online
