PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl: zjistit časnou a dlouhodobou prognózu pacientů s AIM a nutností umělé plicní ventilace (UPV) v éře primární PCI.
Soubor a metodika: retrospektivně byl zhodnocen průběh onemocnění v souboru 510 pacientů z regionu Prahy (prům. věk 65 ±12) přijatých do kardiocentra FNKV pro AIM (STEMI i non-STEMI) v období leden 2003 až prosinec 2005 a indikovaných k primární PCI. Z tohoto souboru 43 pacientů (průměrný věk 67±13) bylo léčeno UPV (n=22) či KPCR+UPV (n=21) v akutní fázi. Indikací k UPV byl kardiogenní šok u 18 (42%) pacientů, plicní edém u 19 (44%) pacientů a předchozí KPCR pro primární maligní arytmie u 6 (14%) pacientů. STEMI mělo 88 % pacientů ze souboru pacientů s AIM na UPV. PCI byla provedena úspěšně u 86 % pacientů na UPV.
Výsledky: mezi 467 nemocnými z regionu Prahy s AIM léčenými PCI bez nutnosti UPV mělo 61 nemocných srdeční selhání Killip III,IV; tj. 13 %. Mezi 43 nemocnými s UPV/KPCR mělo srdeční selhání Killip III nebo IV 35 nemocných, tj. 81 %. Mortalita týdenní, měsíční a roční ve skupině pacientů s AIM na UPV pro plicní edém byla 21,1%, 36,8% a 52,5%, ve skupině s UPV pro kardiogenní šok 61,1%, 66,6%, 77,8%. Ve skupině pacientů indikovaných k UPV pouze pro maligní arytmie byla mortalita 0%, 16,6%, 33,3%. Závažné extrakardiální komplikace (závažná posthypoxická encefalopatie, aspirace, závažné infekce, krvácení do GIT) se vyskytly u 34 % pacientů na UPV. Průměrná délka hospitalizace pacientů, kteří byli propuštěni, byla 16,7 dne.
Závěr: v současné době moderní léčby AIM pomocí primární PCI vznikne nutnost UPV/KPCR v akutní fázi v cca 8% případů. Tito nemocní mají vysokou mortalitu z podstaty své choroby. Ve srovnání s literárními údaji před érou primární PCI je však mortalita i u těchto pacientů při současné léčbě podstatně nižší. Nemocní na UPV po KPCR pro primární maligní arytmie mají relativně příznivou prognózu při léčbě primární PCI.